Modlitba za Owena Meanyho

Owen Meany je zvláštní chlapec. Už na první pohled si ho všimnete. Je až nepřirozeně malý a lehoučký jako pírko a jeho hlas je jako neustálý výkřik. A to nemluvím o tom, že se narodil neposkvrněným početím a už od dětství zná přesné datum i okolnosti svého úmrtí.Kniha Modlitba za Owena Meanyho od Johna Irvinga vypráví o dětství a dospívání právě Owena a jeho kamaráda Johna Wheelwrighta. Jejich osudy jsou protkány zvláštními okolnostmi, které se často podobají až zázraku. Owen díky své bezmezné víře v Boha a sám v sebe, zachraňuje a ničí. Owen je totiž nástroj Boží. No řekněte, není jako druhý Ježíš, když nešťastnou shodou okolností zabije matku svého nejlepšího kamaráda, tohoto kamaráda zachrání před narukováním do Vietnamu a obětí vlastního života zachrání několik vietnamských sirotků?

Owenovi se už od malička všichni vysmívali a snad i tak trochu ho šikanovali. Právě proto, jak byl malý, lehký i kvůli jeho skřehotavému hlasu. Jeho kamarádi se bavili například tím, že si jeho malé tělíčko v hodinách náboženství podávali nad hlavou. I přesto “vyroste” z Owena mladík nebývalé autority. Asi díky tomu, že Owen ví, že je vyvolený. Nikdy o tom nepochyboval. Ještě v dětství se mu zdál sen, ve kterém viděl, jak umře. Navíc Owenovi rodiče byli dost podivní a neposkytovali svému jedinému synovi nic, co by jen vzdáleně mohlo připomínat domov. Ale Owen měl rodinu u Johna.

Owen s Johnem prožijí spoustu dobrodružství a radostí. Ale bohužel i smutku, když Owen zabije Johnovu maminku nešťastným odpalem baseballového míčku. Avšak to nic nezmění na jejich přátelství. V době dospívání obou nerozlučných kamarádů vrcholila ve Vietnamu válka a USA tam posílaly stále více vojáků. Owen se dobrovolně přihlásil do armády, aby dostal stipendium na univerzitě a také proto, že měl kvůli svému snu tušení, že místo, kde má v určený den zemřít, je právě Vietnam. Když byl Owen povýšen na poručíka, věděl, že se jeho čas krátí. Kvůli malému vzrůstu se mu ale stále nedařilo dosáhnout toho, aby byl přeložený k bojové jednotce do Vietnamu. Chtěl umřít jako hrdina a také věděl, že musí zachránit ty vietnamské děti, o kterých se mu pořád zdálo. Místo toho mu přidělili funkci, ve které doprovázel těla mrtvých vojáků k jejich nešťastným rodinám.

Nakonec se Owenův sen skutečně vyplnil. Umřel v den, který kdysi dávno viděl vytesaný do náhrobku a přesně tak, jak se mu zjevovalo ve snu.

John Irving svou knihou Modlitba za Owena Meanyho zaujme čtenáře již od prvních vět. Vedle neobvyklého Owenova příběhu se Irving také zabývá porovnáváním různých náboženství a církví. Irving se také nebojí otevřeně kritizovat Spojené státy, a to nejen kvůli válce ve Vietnamu, ale nelíbí se mu ani všeobecná politická situace či mentalita Američanů.

“Každý občan Spojených států by měl povinně rok nebo dva žít mimo Spojené státy. Američané by si měli konečně uvědomit, jak jsou celému zbytku světa směšní! Měli by si někdy poslechnout, co si o nich myslí ostatní – kdokoli jiný než oni sami! Všude ve světě vědí o Americe víc, než o sobě vědí Američani sami! A Američané nevědí absolutně nic o nikom!”

“Američané jsou národ velkých moralistů! S jakým zaujetím se vyžívají v tom, jak na veřejnosti pranýřují své výstřelky a sexuální prohřešky! Jaká škoda, že své morální pobouření nedotáhnou tak daleko, aby jim vadilo prezidentovo pohrdání zákony; škoda, že své rozhořčení neobrátí proti institucím, které dodávají zbraně teroristům. Ale kázání o morálce v přepychovém salonu pochopitelně nevyžaduje takovou představivost a zvládne ho každý, aniž by musel sledovat, co se děje ve světě – anebo se dokonce namáhat zjistit, jak to bylo s tou avantýrou ´doopravdy´.”

Mnozí o Modlitbě za Owena Meanyho mluví jako o nejlepší knize Johna Irvinga. Možná tomu tak je, ale to bude asi spíše záležet na subjektivním posouzení. Protože všechny knihy Johna Irvinga mají blízko k dokonalosti. Pravdou však je, že mě tato kniha od začátku vtáhla do svého děje, překvapovala na každé nové stránce a dala mi prožít všechny možné emoce, od smíchu přes zamyšlení nad americkou historií až po dojetí. Nemluvě o tom, že ač byl Owen praticky na každé stránce knihy, byla má představivost příliš omezená, než abych si takhle bizarní, ale dokonalou literární postavu dokázala představit. Každopádně doporučuji.

2 thoughts on “Modlitba za Owena Meanyho

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *