Blacksnow

Čtyři hlavní postavy. Dvě ženy. Dva muži. Každý má svůj příběh. A svůj pohled na něj i na ty ostatní. Jonathan, Bobby, Clare a Alice. Přesto v románu zcela úmyslně chybí mužská perspektiva, i když mužské hlasy zastoupeny jsou. Jonathan je gay a Bobby je spíše bez sexuálního zaměření. Zato ženské hlasy nejen že mluví, ale i jednají, jsou schopny na svém údělu něco změnit.

Začínáme v šedesátých letech minulého století v Clevelandu na americkém Středozápadě. Hraje nám k tomu Bob Dylan, The Doors či Jimi Hendrix. Jonathan s Bobbym kouří marihuanu a sní o Woodstocku. Román je rozdělen na tři fáze; tou první je Jonathanovo a Bobbyho dětství a dospívání, druhá fáze je hledání sama sebe u všech hlavních postav a tou třetí je dočasná a zdánlivá idyla a její nevyhnutelný konec.

Jonathan je nevyrovnaný, spíše sobecký. Stále se hledá, ale dokáže i milovat. Přesto jsou jeho milenecké vztahy povrchní. Bobby je jako by postava z jiného světa, naivní, hodný, nesobecký až jednoduchý, ale inteligentní. Je však prost jakýchkoliv ambicí. Je věrný, citlivý a oddaný. Clare je moderní, pokroková žena s uměleckými sklony. Zcela se vymyká stereotypům. Po narození dítěte se zní stává milující matka. Alice je nespokojená v manželství s mužem, který nesplňuje to, co si ona od manželství s ním představovala, přitom ale neví, co vlastně chce a neodhodlá se ke změně. Teprve až po mužově smrti mění svůj život, vzhled, zaměstnání. Pořídí si i mladšího milence.

Když Jonathan dospívá, obdivuje fyzickou krásu svého otce a potají si zkouší matčiny šminky a hraje si s panenkami. V tuto dobu poznává Bobbyho, kterému tragicky zahynul obdivovaný bratr a následkem tohoto neštěstí spáchala jeho matka sebevraždu. Chlapci se skamarádí a postupně se z jejich vztahu vyvine sexuální poměr. Tuto skutečnost jednoho dne omylem odhalí Jonathanova matka Alice. Alice je zklamaná ze svého života a přijde ji vhod, když ji Bobby vtáhne do jejich světa. Pouští jí muziku, tančí s ní, dokonce jednou Alice s chlapci kouří marihuanu.

Jonathanova rodina se tak brzy stane i Bobbyho rodinou, zvláště poté co Bobbymu umírá otec a Jonathan odchází studovat do New Yorku. Bobby zůstává v Clevelandu, pracuje v pekařství, žije s Jonathanovými rodiči a je spokojen se svým životem. Avšak Jonathanův otec Ned je nemocen a musí se i s Alicí přestěhovat z vlhkého Clevelandu na nějaké teplé místo. Jonathanovi rodiče se stěhují do Arizony. Jelikož Bobby nemá kam jít, odjíždí za Jonathanem do New Yorku. Ten se mezitím stal novinářem, a žije na hromádce s Clare, bývalou příslušnicí hippies.

Bobby zůstane u Clare a Jonathana a vytvoří spolu jakou rodinu, kde každý miluje každého, i když svým vlastním způsobem. Bobby na Clate obdivuje, že se zúčastnila Woodstocku. On jej vidí jako něco nadpozemského, je to jeho vysněný ideál hudby, svobody a hippies. Pro Claire to jsou jen vzpomínky plné bláta, hluku a drog. Situace se komplikuje když Clare otěhotní a porodí dítě. Trojice se rozhodne vychovávat dítě společně. Opustí New York a usadí se na venkově, paradoxně poblíž Woodstocku. Rozpad této „rodiny“ je však nevyhnutelný.

Hlavním tématem této knihy je láska. Ukazuje se nám hned v několika podobách. Vidíme fyzickou lásku Jonathana a jeho životních partnerů. Dále tu máme lásku jako prostředek k plození dětí u Bobbyho a Claire, mateřskou lásku Alice k Jonathanovi, i jako cit, který člověk cítí k druhému, nevyléčitelně nemocnému. Nebo je to spíš už jen soucit?

Mladá trojice pochází z narušených rodin. Jonathan zcela jistě vnímá chlad mezi rodiči, Bobby o rodiče i bratra přijde a Clare zmiňuje svého věčně opilého otce se sklony k násilí. Alice se pro změnu vdávala velmi mladá, aby utekla z jižanského maloměsta ale přesto, že je její manžel tichý nenáročný a zcela oddaný rodině, není to, co Alice od manželství očekávala. Asi z tohoto důvodu se mladá trojice pokouší vytvořit svou vlastní rodinu, ale nefunguje to. Navzájem se opravdu milují. Jonathan u toho udržuje milenecký, zcela povrchní vztah s Erichem, věčným outsiderem, který se nemůže umělecky prosadit a jenž umírá na AIDS. Do tohoto přijde dítě a vztah naší trojice se jisto jistě musí rozpadnout. Dřív nebo později.

Ve vztahu Jonathan a Erich autor líčí vztah typický pro dnešní dobu. Ten je založen pouze na sexu, duše zde nehraje roli. Partneři spolu o sobě příliš nemluví a o tom druhém prakticky nic neví; pokud je však na této úrovni vztah udržován dlouhodobě, jak dlouho takto může fungovat? A nakonec ztroskotá právě ve chvíli, kdy to oběma zúčastněným najednou přestane stačit. V této fáze ale již není možné se k sobě duševně přiblížit, ačkoli tělesně se tak již stalo. Avšak když Erich onemocní, hledá pomoc právě u Jonathana a on mu ji společně s Bobbym poskytne.

Jako později v Hodinách, už i zde rozebírá Cunningham problematiku smrti blízké osoby. Bobby je nucen vyrovnat se se ztrátou celé rodiny, Jonathan po smrti svého otce řeší problém, co provést s jeho popelem. Jak říká Virginia Woolf v Hodinách: „Vždy musí někdo umřít, aby si ti druzí vážili života.“ (volná citace) Nakonec zůstávají Jonathan spolu s Bobbym sami, tedy ještě s umírajícím Erichem. Ale konečně jsou nuceni si uvědomit zodpovědnost, kterou mají oba sami vůči sobě i vůči ostatním. Clare odešla, musí začít myslet sami na sebe. Tato situace mi připomíná scénu z Hodin, kdy básník Richard páchá sebevraždu a ještě před tím říká Clarisse: „Počkej až umřu, budeš muset začít myslet sama na sebe.“ (volná citace)

Clare oba muže miluje, ale je jediná, kdo je v životním a partnerském trojúhelníku schopen jednat a najít řešení. Neboť všichni tři se milují natolik, že se nedokáží opustit, přestože cítí, alespoň Bobby a Claire, že takhle se žít nedá. A Clare nejvíce miluje své dítě, a proto odchází.

Cunningham nám nepředkládá žádnou sladkobolnou romanci. Autor je dostatečně otevřený v dialozích, v názorech na partnerské soužití, na rodinu i v erotických scénách. Dokáže však vše prezentovat s jemností sobě vlastní. Udržuje určité meze, které nikdy nepřekročí, takže nesklouzne k vulgárnosti. Tato kniha nikdy nezapředne do zbytečností či nudy, neustále utíká dopředu. A jako ostatní Cunninghamovy knihy je i tato přes smrt, smutek a nemoci plná vyrovnanosti a naděje

Michael Cunningham, Domov na konci světa, přeložil Miroslav Jindra, vydalo nakladatelství Euromedia pod značkou Odeon, Praha 2005.