Blacksnow

Fromm přirovnává sny k mýtům. Stejně jako snový svět i ten mýtický je zcela cizí našemu myšlení. Ale oba dva světy mají společný symbolický jazyk, kterým nám dovolí oběma porozumět. Symbolický jazyk je společný celé civilizaci. Je nezávislý na čase či prostoru, je prost veškeré logiky. Jediné co se v něm uplatňuje je asociace. Symbolickému jazyku musí člověk porozumět, aby pochopil nejen mýty, pohádky, ale především své vlastní sny. Tento jazyk je jediný společný celému lidstvu. Lidstvo jej vymyslelo, ale dávno stačilo zapomenout a nahradit jej konvenčními univerzálními jazyky. Tento jazyk je odvozen ze smyslového vnímání a emocionálních zkušeností lidstva, jež jsou všem společné, a je imunní vůči času a odlišným kulturám. Protože my své citové zážitky vyjadřujeme symbolicky, je každý obraz, jež se nám ve snu vyjeví, symbolem pro něco, co jsme pocítili nebo prožili. Měli bychom si tedy připustit, že všechny naše sny mají svůj smysl i význam. Smyslem je jejich poselství, jež obsahují a my je díky symbolickému jazyku máme možnost rozluštit. A velmi důležitý je pro naši osobu i jejich význam, který nám podává jakýsi obraz toho, co je důležité pro náš vnitřní život. Erich Fromm poukazuje i na to, že i v symbolickém jazyce existují něco jako nářečí, jež jsou dána rozdíly v přírodních podmínkách té které oblasti. Proto některé základní symboly, jako oheň, voda, země, atd. mohou mít více významů.

Fromm poukazuje na to, že svět snů a mýtů ožil po dlouhé době díky Sigmundu Freudovi. Freud však viděl ve snech pouze splnění našich iracionálních přání, které za bdělého stavu potlačujeme. Předpokládal, že sen vyjadřuje naše skryté touhy, jež nejsme s to si připustit, a které tudíž držíme mimo naše vědomí, dokud máme naše myšlenky zcela pod kontrolou. Avšak jakmile usneme, naše potlačené myšlenky vystupují na povrch, zjevují se nám ve snu a snaží na sebe upozornit. Jsou zcela zahalené a zkreslené, což je hlavní znak snu, a tím nám umožňují spát nerušeně dál. Sen u Freuda představoval jakési náhradní uspokojení našich pudových přání. Člověk podle Freuda převádí své skryté a potlačované touhy na oblast fantazie. Tam dojde k jejich uspokojení, aniž by se ve skutečném životě cokoliv změnilo. Tedy u Freuda jediná možná a myslitelná interpretace snu je teorie splnění přání. Sen vyjádří naše iracionální a primitivní snahy. Jung a Silberer, dva nejnadanější Freudovi žáci, se domnívali, že každý sen je obrazem minulosti, ale zároveň je také zaměřen na budoucnost a snaží se poukázat k cílům a vysněným metám snícího. Freud se v této oblasti spoléhal především na volnou asociaci a sen připisoval infantilním a iracionálním přáním, kdežto Jung později volnou asociaci opouštěl. Pro něj byl sen výrazem moudrosti nevědomí. Toto Jungovo pojetí snu se hodí k jeho celkovému pojetí nevědomí. Věřil, že nevědomí člověka je schopno ukázat jeho inteligenci a záměry, jež mohou přesahovat vědomé nahlédnutí. Avšak podle Junga, hlas jež nám ve snech ukazuje cestu, není náš vlastní. Je z nějakého vyššího zdroje, je zjevením vyšší moudrosti, jež nám pomáhá. Fromm se s Jungem shodne na tom, že ve spánku je člověk víceméně moudřejší a slušnější než za bdění. Ale Fromm oproti Jungovi věří, že to, co si myslíme ve spánku, je naše myšlení. A vlivy, jimž jsme za bdění vystaveni, mají na naše myšlení negativní vliv.

Co je to vlastně spánek? Když to vezmeme fyziologicky, je to pouhý stav regenerace. Z psychologického hlediska spánek přerušuje reagování na realitu okolí jednáním a vnímáním. V bdělém stavu jsme nuceni přizpůsobovat náš vnitřní svět našim cílům, ve spánku se náš vnitřní svět stává dominantním a nepodřizuje se ničemu z reálného světa. Dalo by se tedy říci, že ve spánku jsme mnohem svobodnější a můžeme se zabývat jen sami sebou. Odpoutáme se od působení společnosti a snad jsme, jak se Fromm domnívá, inteligentnější a soudnější. Fromm je přesvědčen, že sny jsou výrazem nejvyšších a nejcennějších funkcí naší duše. Tím, že nejsme v kontaktu se svou kulturou, se v nás objevuje jak to nejlepší tak i to nejhorší. Ale zda sen zjevuje to nejlepší nebo to nejhorší v nás, není tak snadné rozlišit. Co se nám ve snu zjevuje, co si myslíme, co se odehrává v našem vnitřním životě, to vše je ovlivněno tím, co konáme. Musíme si tedy připustit, že náš snový život je ovlivňován naším skutečným životem.