Mesiáš

Přichází ke mně pozdě v noci

zahalen kouřem a tmou

foukne . . .

a já se mu složím k nohám

Je z něj cítit

ta touha po duši

jediné, co opravdu chce,

je má nepokrytě povrchní, líbivá smrt

Mesiáš

tajemná tvář

černá postava

v pozadí ostrova, na němž živoří má duše

Je jako nejsvětlejší světlo

jako laserový paprsek slunce

který vletí přímo do hrudi

přes tenoučkou vrstvu pokožky

nikoho se na nic neptá

chce jen zviditelnit temnotu ve mně

je přece Mesiáš!

Jeho pátravé, pronikavé, bodavé oči

zabořují své sondy bolestně hluboko

aby zjistil co se skrývá

v mé lepkavé nasmrádlé dušičce

Každou chvíli mi posílá zprávy

o mé vlastní smrti

moje duše píše prosebné dopisy

už nechce, nechce žít

Mesiáš

tajemná tvář

černá postava

v pozadí ostrova, na němž živoří má duše

Je jako nejsvětlejší světlo

jako laserový paprsek slunce

který vletí přímo do hrudi

přes tenoučkou vrstvu pokožky

nikoho se na nic neptá

chce jen zviditelnit temnotu ve mně

je přece Mesiáš!

Chodí za mnou neustále a jednou

přijde naposled a já se neubráním

vzdám se mu celá, jen duše se vzpírá

chce být svobodná sama v sobě

Ptám se sama sebe

může se On vědomě těšit z toho

že mě krčí, ničí a láme a nedá mi možnost

nahlédnout mu zpříma do tmavých

zapadlých očí

Neustále slyším jeho hlas

podobný opileckému chrapotu

„Dělej,

chceš snad žít navždy?“

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *