Zezadu

Jaké to je zezadu?
Jestli čekáte nějakou pikantní historku, zklamu vás. Ani pro vás nemám žádné rady či návody. Jednoduše chci psát o tom, jak jsem se díky kamarádovi dostala do zákulisí koncertu jedné české kapely.

Byl to skvělý zážitek. V klidu se posadit na prázdnou bednu. Pohupovat nohama do rytmu, rozhlížet se kolem, co se kde děje a poslouchat. Bavit se tím, co všechno se na jevišti odehrává, když jsou zhasnuty reflektory, a diváci nic nevidí. Já jsem viděla všechno. A užívala jsem si to. I když jsem byla tím nejposlednějším člověkem, připadala jsem si svým způsobem výjimečně. Koukala jsem se, jak se před jevištěm mačkají všichni ostatní a bylo mi jednoduše dobře.

Poprvé v životě jsem se nemusela tlačit v davu. Nemusela jsem si celý koncert hledat skulinku, kterou bych zahlédla, jak to vypadá na jevišti. Při své výšce mám s tímhle většinou problém. Stačí, aby se přede mě postavil průměrně vysoký člověk a já nevidím nic. Pak mi nezbývá než jen poslouchat a čekat, jestli se dotyční přede mnou trochu nepřeskupí a já jednou za čas něco neuvidím. Ale tentokrát jsem měla vyhráno.

Vždycky jsem si myslela, že se toho kolem viditelných postaviček na jevišti spoustu děje. Ale stejně mě ten pohyb v zákulisí trochu překvapil. Dalo by se říci, že se lidi „vzadu“ dělí do tří skupin. Kapelu nepočítám. První skupina jsou lidé, kteří se starají o to, aby kolem kapely všechno klapalo tak, jak má. Aby byly nástroje v pořádku, aby kapela měla své pití a své ručníky tam, kde je mít chtějí. Druhá skupina jsou fotografové a novináři. Fotografové většinou nevydrží celý koncert. Jen ze začátku nafotí pár fotek z první řady.

No a poslední skupina jsou lidé, kteří jsou blízcí skupině, či lidem, kteří se o ni starají. Stojí někde v první řadě, nebo sedí bokem a užívají si koncert. V klidu popíjí, houpají nohama, tančí, prostě se baví. Sama sebe bych nemohla zařadit ani do jedné skupiny, já jsem se prostě ocitla ve správnou dobu, se správným člověkem, na správném místě.

Shlédnout koncert ze zákulisí opravdu stojí za to. Je to úplně jiné, než se mačkat v davu. Ne že by koncert, když se mačkáte v davu se stejnými fanoušky, jako jste vy, nestál za to. Ale tohle je něco úplně jiného. Prostě se to musí zažít. A já vám všem přeji, aby se vám to jednou povedlo. Opravdu je to zážitek, na který dlouho jen tak nezapomenete.

Já jsem si tak seděla na své bedně, za sebou jsem měla větrák, který vyráběl mlhu a pozorovala novináře, fotografy a hudební manažery, jak pobíhají, filmují, pokuřují a baví se mezi sebou. Zkráceně tedy pracují. Tak jsem si říkala, kdo by tuhle práci nechtěl dělat? Já jo.

Omlouvám se, málem bych zapomněla na hasiče, kteří pravidelně v záklisí procházeli. Jednou nebo dvakrát dokonce s sebou vezli záchranářské lůžko. Co kdyby někdo omdlel 🙂

One thought on “Zezadu

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *