Priority

Všichni máme nějaká přání a cíle, které se nám nedaří naplnit. Vrací se k nám v časově blíže neurčených cyklech, a přesto je jen stále přesouváme někam do budoucnosti. Nechceme tyto cíle snad nějak podvědomě naplnit? Chceme si je ponechat. Nebo se nám do nich nechce, či snad jsou nad naše síly?

Možná to bude tím, že tyto cíle nejsou naší prioritou. Máme prostě na práci jiné a důležitější úkoly, které jsou pro nás přednější. Život je o prioritách. Člověk prostě nemůže stíhat všechno, co vidí u všech lidí ve svém okolí. Znáte to. Jeden kamarád lozí po horách a já si říkám: “Jo, to bych taky chtěla!”. Další kamarádka chodí minimálně 3x týdně na koncerty a já si říkám: “To je skvělé, to bych taky měla. Určitě mi toho strašlivě moc utíká!”. Další kamarád minimálně 3 měsíce z každého roku procestuje po světě a já se přistihnu při tom, že najednou přemýšlím nad tím, jak bych si to zařídila, abych taky mohla takto cestovat.

A tak plná nadšení a dojmů se snažím stíhat všechno. Každý večer chodím po práci na horolezeckou stěnu, abych se dostala do formy a brzy zdolala vysněnou osmitisícovku. Po tréninku ještě 3x týdně vyrazím na nějaký pořádně našlapaný koncert, který se samozřejmě protáhne do časných ranních hodin. A potom přes den přemýšlím o tom, jak si to zařídit, abych mohla každý rok z práce vypadnout na 3 měsíce a cestovat po světě.

I když tenhle problém se asi brzy vyřeší sám. Jelikož jsem po všech těch každodenních trénincích prokládaných koncerty do rána v práci prakticky nepoužitelná, tak asi brzy dostanu padáka a budu mít času habaděj.

A pak si snad uvědomím, že někde mezi tím vším, jsem přestala žít vlastní život.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *