Podzim je stejně nejkrásnější

Je listopad a Prahu 4 halí mlha. Je docela teplo a vypadá to, že za mlhou by mohlo být nízko na obzoru i slunce. Mlha halí domy, stromy i lidi. Občas, když se trochu zvedne, vypluje na povrch všechna ta podzimní krása. Tráva je stále zelená, ale stromy jsou žluté, žluto-zelené, žluto-hnědé, žluto-červené, červeno-zelené, červeno-hnědé, zeleno-hnědé. Zavřete oči. Taky to všechno vidíte? Je dopoledne a Praha je klidná. Lidé jsou v práci, ve školách nebo kdo ví kde. A já se tak můžu procházet a čerpat sílu a energii z klidu a té barevné krásy.
Když sem tam nějakou skulinkou vysvitne slunce, rozzařuje všechny ty barvy. Všechno je ještě krásnější, jestli to vůbec jde. Podzimní slunce sice nehřeje, ale pohladí na duši o to víc. Je jako světlo na konci tunelu. Jako hvězda, která nás vede temným lesem.

Letos to vypadalo, že snad ani nebude babí léto, ale příroda nás nezklamala a odměnila za čekání. Po době chladu a deště si nyní můžeme užívat krásných slunných a pestrobarevných dní. Při každé procházce si užívám, že se mohu brouzdat spadným listím. Poslouchám šumění pod nohama, je to stejně magické, jako když mi pod nohama křupe čerstvě napadaný sníh. Ale to snad bude až za pár týdnů. Kdo ví. Spadané listí je čarovné. Hýří všemi barvami a šustění mě uklidňuje. Je to ten nejlepší relax po náročné práci. Tělo se uvolní chůzí a duše se naplní podzimní pohodou.

Někomu připadá podzim pochmurný, chladný a nepřátelský. Já podzim miluju. Miluju, jak mi ráno po cestě do práce mrzne nos a scvrkává se mi kůže na obličeji. Rozkoukávám se mlhou a kochám se všemi těmi barvami. Vdechuju mrazivý vzduch a nechám ho prostupovat celým svým tělem. Přitom vnímám teplé oblečení, které mě hřeje. Slunce nízko nad obzorem už nehřeje, ale každý jeho paprsek potěší a rozzáří oči. A to nemluvím o těch úžasných spadaných listech a kaštanech, které bych si nejraději všechny nanosila domů, abych měla podzim po celý další rok.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *