Nejím maso

Už rok. Proč? Je to jednoduché. Nikdy mi maso nějak zvlášť nechutnalo. Asi je divné, že mi trvalo tak dlouho, než jsem se rozhodla ho přestat jíst. Neviděla jsem ty možnosti, které bych jako vegetarián měla. Jen jsem maso ve svém jídelníčku omezovala na minimum. Když jsem měla možnost maso nejíst, nejedla jsem ho. Ale člověk by neměl nic dělat na půl. Pak však přišel den D. Jednoho dne na dovolené v Dominikánské republice jsem viděla naživo velryby – keporkaky.

Velrybu s mládětem na širém moři. Byly tam. A byly krásné. Volné. Svobodné. A v tu chvíli mi to nějak secvaklo. Věděla jsem naprosto jistě, že už nikdy nebudu jíst maso. Zvířata přece nejsou o nic méně než lidé. Najednou jsem neviděla žádný důvod pro to, abychom je drželi v nějakých výkrmnách, omezovali je v jejich přirozeném vývoji a v pohybu. Chováme si je na maso a chováme se k nim, jako kdyby nic necítila. Jen proto, že tu možnost máme. Najednou mi to všechno dávalo smysl a já viděla tu druhou možnost, bezmasou, zcela zřetelně.

Tak jsem se rozhodla, ze dne na den, z minuty na minutu. Změnila jsem svůj život. Protože to není jen o tom vynechat maso. Člověk musí úplně změnit jídelníček, postarat se o to, aby tělu i nadále dodával potřebné látky, minerály a vitamíny. Naštěstí vše potřebné je ve velkém množství zastoupeno v luštěninách, v zelenině, v ovoci, v semínkách, v bylinách. Je toho tolik.

Od té doby, co jsem viděla keporkaky, jsem nevzala maso do pusy. Možná mi nebudete věřit, ale nikdy mi nechybělo. To mě utvrdilo v tom, že to bylo správné rozhodnutí. Přišlo relativně pozdě, ale v době, kdy jsem na něj byla připravená a schopná si s ním úspěšně poradit. A proto to fungovalo.

Nejím maso. Je mi dobře.

 

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *