Mizérie české politiky

Mizérie politiky lidem lichotí. Jsou za ni rádi. Proč? Protože si pak v hospodě u piva můžou postěžovat, říkat si, že oni to přece věděli, čekali to. Měli pravdu a ono to přišlo. Prostě v politice jsou darebáci, padni, komu padni. Touto ideologií českého většinového občana neotřáslo ani 40 let ničení, věznění a vraždění. Podstatou socialistického národa je nemít žádnou paměť, zato otevřenou hubu.

Což se velmi hodí lidem jako je Miloš Zeman nebo Andrej Bureš, pardon Babiš. Proč? Protože žijí z lidské závisti. Poštvávají lidi proti sobě. Pamatujete si pohádku Nesmrtelná teta? A na postavu Závisti, kterou hrála Jiřina Bohdalová? Ta žila a sílila ze závisti mezi lidmi. Poštvávala je proti sobě. Chudé proti bohatým. Neúspěšné proti úspěšným. Nešťastné proti šťastným. Jakmile se však lidé spojili, začali se mít rádi, ztratila svou moc, zmizela. Zeman s Burešem jsou takové dvě Závisti v našem reálném světě. Jejich “úspěch” tkví v tom, že neříkají lidem pravdu, manipulují s nimi a říkají jim pouze to, co lidé chtějí slyšet. To, nad čím by mohli sedět v hospodě  a mudrovat a nadávat.

Kdyby lidi přestali ty naše dvě Závisti, Zemana a Bureše, poslouchat a nevěřili by jejich účelným lžím, ztratili by svou “moc”. Jeden by se mohl vrátit objímat stromy na Vysočinu a druhý třeba na Slovensko. Nebo klidně dál na Východ. Každopádně by přestali otravovat vzduch svými jedovatými slovy a hned by se lépe dýchalo nám všem.

Slušnost se dnes nenosí. Když je člověk slušný, mají ho ostatní za blbce. Do slušných lidí se nejlépe ryje, protože jsou moc slušní na to, aby svému protivníkovi oplatili stejnou mincí. Edmund Burke říkal, že k tomu, aby zlo zvítězilo, stačí, když slušní lidé nedělají nic. A Zeman s Burešem jsou zlo. Naštěstí se začínají objevovat slušní lidé, kteří jsou vidět, jsou slyšet a něco dělají. Protože jim to není jedno. V každém okamžiku má každý z nás možnost volit. Co rozhodnutí, to přijmutí něčeho a odmítnutí něčeho jiného. I nicnedělání je volba, odmítnutí aktivity.

Jak už jsem zmínila, podstatou socialistického národa je nemít žádnou paměť. Tvůrci normalizace povýšili zapomnění na metodu. Jen si vzpomeňte na román George Orwella 1984. Velký bratr pozměňoval minulost ze dne na den. Podle toho, jak to zrovna potřeboval. A postupem času už nikdo nevěděl, co vlastně je, nebo není pravda, jaká byla, nebo nebyla minulost. Cílem všech diktátorských vlád a diktátorů je otupit člověka. Pak se s ním dá nejsnáze manipulovat.

Asi je načase, abychom se začali řídit radou Karla Havlíčka Borovského: “Je na čase, aby nám to vlastenectví z huby do rukou přejíti ráčilo.” Ukažme pánům Zemanům a Burešům, kde je jejich místo.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *