Kierkegaard a Osolsobě
Oct 16th, 2008 by Blacksnow
Jaké je to uvolnění. Jaká duševní očista. Vypadnout ze světa termínů, peněz a krátkozrakosti alespoň na chvíli do světa filosofie.
Říká se, že je filozofie složitá a nelogická. Filozof je v dnešním materialistickém světě, mimo univerzitní půdu, označení pro někoho, kdo je tak trochu mimo. Ale když se zamyslím nad přednáškou Søren Kierkegaard: filosofie divadla a dramatu, kterou jsem dnes absolvovala, už dlouho mi nebylo nic tak jasné. Tak logické. Současný svět je iracionální. Nikoli filosofie. Jen se podívejme, na základě čeho jednají lidé kolem nás? Na základě svých emocí. Nikoli na základě svého rozumu. Lidé nejdříve konají a potom přemýšlejí, když vůbec. A to i přesto, že lidská svoboda je založena na schopnosti rozeznávat dobro a zlo. A tato schopnost vychází z lidského rozumu.
Po dlouhé době jsem hleděla do očí člověku, který věděl, co říká a proč to říká. Znal původ svých slov i jejich význam. A věřil tomu, co říká. A všechno, alespoň těch 90 minut, dávalo zase smysl. Studovat na tom našem malém oboru, který, když jsem nastupovala, ani samostatný obor nebyl, je radost. Člověk tady má možnost na chvíli se zastavit. Je tak uvolňující alespoň na chvíli uniknout ze světa businessu a peněz do světa estetiky, umění a filosofie. Alespoň na chvíli jsem měla pocit, že mi lidé kolem mě rozumí, že přijímají mé názory, i když jsou třeba odlišné od těch jejich. Ti lidé poslouchají a slyší, přemýšlí nad tím, co slyší a neodsuzují.
Takový pocit mám taky, když jsem ve škole a s někým si povídám. Najednou jsme na jedné lodi, ačkoliv máme jiné názory. A právě tady mi nikdo mé názory neotlouká o hlavu a naopak. Tak by to mělo být všude a nejen na univerzitní půdě. Napadá mě, že možná ono zvláštní porozumění, styl komunikace ve škole, je na studiu to nejzajímavější.
Zdá se divné, že lidé jednají především na základě emocí a ne svého rozumu, ale na druhou stranu: nebylo by jednání založené pouze na rozumu tak trochu nuda?
[...] se jen ztotožnit s Blacksnow. Odjet pryč ze světa práce, marketingu a čísel do světa antropologie, zajímavých [...]
ono nejde o to, že by lidské jednání mělo být založeno pouze na rozumu, ale že by ten rozum měl být základní součástí našeho rozhodování… jde o to, že lidé dnes rozum při rozhodování nepoužívají… nedomýlšejí možné komplikace, nepřemýšlejí nad možnostmi, problémy zbrkle překrývají dalšími problémy…, a pak se diví, že NĚCO nefunguje…
lidé budou vždy emotivní, ale měli by používat také rozum… ten rozum, který jim dává možnost volit mezi dobrem a zlem
Když to bereš právě takhle, napadá mě velmi vhodný příklad.
sem s ním
Už jsem ho zapomněla, ale mělo to, co dělat s prací.
Překvapivě.
Spíš mě napadá, že je člověk společenský tvor a alespoň fyzicky musí někam patřit. Vždyť i pro kmeny kdesi v Jižní Americe je největší trest vyhoštění z kmene. Takový jedinec je pak odkázán k smrti. Lidstvo je založeno na kooperaci.
S psychickým pocitem ,,někam patřit” je to horší. Ideální stav, dle mého, je tedy zařazovat se někam, ale současně si uvědomovat svou vlastní osobnost, nesplynout se skupinou, ke které se řadím.
Má to co dělat i s kolonkami formulářů. Všichni zaškrtneme alespoň nějaké to políčko, které udává věkové rozmezí, vzdělání, pohlaví…
Ale jsou “kolonky”, které si dobrovolně vybíráš (skupiny, organizace), a pak jsou druhé “kolonky”, které jsou ti přiděleny(ono pohlaví, věk, …). Myslím si, že když máš ten pocit, že chceš někam patřit, tak že ti právě chybí to uvědomění si sama sebe. Že se najednou cítíš sama a hledáš prostě společnost lidí, kteří se podobně chovají, podobně přemýšlejí jako ty a ty předpokládáš, že si s nimi budeš rozumět.