Dnešek

Proč je pro současného člověka zábavnější Mickey Mouse než Shakespear? Proč musí být člověk vzdělán a připraven na to, aby se mu líbilo umění… Shakespear, Beethoven, Bergman… ?

Žijeme v době, kdy existuje takové množství umění, jaké si snad ani nedovedeme představit. Denně se na nás valí hodiny a hodiny nové hudby tolika žánrů, že je jeden člověk ani nedokáže vyjmenovat. Každý týden do kin přicházejí nové premiérové filmy, že můžeme každý den jít na jiný, v pondělí na historický, v úterý na love story, ve středu na fantasy, ve čtvrtek na českou klasiku, v pátek na akční film, v sobotu na detektivku a v neděli třeba na thriller. V knihkupectví dennodenně objevujeme nové knihy, je jich tolik, že si ani nestačíme přečíst jejich tituly, natož abychom stihli přečíst celé knihy.

Je tedy lepší poznávat stále nové věci? Nebo je lepší držet se zuby nehty prověřených klasiků? Mohou nám novinky dnešního umění, z nichž velká část vznikla jen kvůli tomu, že za ně někdo dobře zaplatil, nahradit, nebo alespoň na chvíli zastoupit díla, která se často “proslavila”  až po smrti svých autorů?

Patřím do té skupiny lidí, kteří si váží klasiků a jejich děl. Věřím, že i po těch staletích, dnes, kdy se doba závratně změnila, nám mohou všechny něco dát, stačí v nich hledat. Tím nechci říct, že by člověk měl zanevřít nad věcmi, které vznikají dnes, ani náhodou. Jen si myslím, že dnes člověk musí lépe a poctivěji hledat. Hlavně proto, aby mezi tím nepřeberným množstvím našel něco, co stojí za to, aby s tím člověk “ztrácel” svůj čas.

4 thoughts on “Dnešek

  1. Já myslím, že vzdělání je hlavně o rozhledu. Ti, kteří ho chtějí mít, objeví autory a umělce, o kterých by jinak neslyšeli. V tom je asi ten nejzásadnější rozdíl. Zatímco většina přijímá jen to, co je jim nabízeno, ti s větším rozhledem si vybírají.

  2. klasiku dela klasikou jen cas. po dnesnich literanich/filmovych rychlokvaskach za par let nastesti nezbyde vubec nic…

  3. Přesně tak, záleží jen na člověku, zda bude pasivně přijímat, nebo si aktivně vybere 🙂
    to máš Emanueli pravdu, čas je milosrdný…

  4. V jedné knize Haruki Murakamiho četl hrdina zásadně jen autory, kteří už jsou alespoň třicet let po smrti, protože pokud je tou dobou ještě někdo zná, tak čas evidentně prověřil jejich kvalitu.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *