“Ahoj” každému běžci

Běh na dlouhé tratě nikdy nebyl můj favorit. A i když jsem několik let dělala atletiku, tak rozběhání na začátku tréninku a výklus na jeho konci byla moje noční můra. Moje disciplíny byly skok do dálky a štafeta. Takže výbušné a sprinterské disciplíny. Ale v polovině loňského roku mě přepadl pocit, že je čas přejít z krátkých tratí na ty dlouhé. A to nemyslím jen ve sportu. Prostě celkově v životě procvičit výdrž, zaměřit se vzdálený cíl, malými krůčky se za ním vydat a po cestě se naučit něco nového.

Když jsem poprvé vyběhla, při každém kroku jsem měla pocit, že se udusím a po třech kilometrech jsem se cítila, jako kdybych zdolala Everest. Ale přestat jsem nemohla. Měla jsem nad sebou takový malý bič. Můj cíl byl uběhnout každý měsíc 100 km. Věděla jsem, že musím běhat pravidelně, protože 100 km nebyla vzdálenost, kterou bych uběhla za pár dní. Vypočítala jsem si, že každý týden bych měla dát 25 km. Jelikož na začátku jsem v kuse vydržela běžet tak 5 km, vycházelo mi, že musím vyběhnout 5x týdně. Ať pařilo slunce, nebo pršelo, já jsem prostě vyběhla. Chtěla jsem splnit cíl. Zbylé dva večery v týdnu jsem trávila relaxací, sauna, vířivka, prostě odpočinek pro tělo i hlavu. Po 14 dnech jsem přestala mít problémy s dechem a na konci prvního měsíce jsem měla naběháno 101,5 km. Cítila jsem se jako královna a z běhání se stal můj návyk.

V druhém měsíci jsem začala pomalu prodlužovat uběhnutou trasu a začalo mi být jedno, jestli běžím ráno, nebo večer. Od té doby uběhnu každý měsíc minimálně 100 km. Měsíc od měsíce to jde lehčeji, protože už vím, že je to v mých silách, že jsem to už několikrát opakovaně zvládla. Ráda běhám v dešti, ráno, když mrzne, i večer, když je tma. Prostě ráda běhám, na podmínkách nezáleží.

V létě a na podzim jsem potkávala spoustu jiných běžců. Jak přišla zima, potkávám jiné běžce ojediněle. Ale o to jsou ta setkání příjemnější. Běžci mě zdraví. Buď jen mávnou rukou, nebo i houknou AHOJ. A já najednou cítím, že mě berou mezi sebe, že mezi ně patřím. Usměju se, odpovím a cítím, že mám najednou víc energie a běží se mi o dost lehčeji.

Takže AHOJ každému běžci, který se nepřestěhoval na zimu někam do fitka na pás a statečně se pere s povětrnostními podmínkami venku.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *