Vkus

Existuje objektivní vkus?

Právě touto otázkou se zaobírá David Hume ve svém článku O měřítku vkusu. Snaží se zjistit, zda existuje nějaký objektivní vkus, podle kterého by se dalo jednomyslně určit, které umělecké dílo je hodnotné a kdo je schopen to posoudit. V Humově době (18. století)  probíhá rozkvět feudálního absolutismu a boj za národní jednotu v evropských zemích. Snaha o umocnění dojmu vede k monumentalizaci forem, vzrušenému patosu, dynamice a okázalému přepychu. Umění se vyznačuje okázalostí a virtuózností a osobnosti této doby, jmenujme mezi jinými Rubense, Rembrandta, Händla, Haydna a Bacha, přiživují představy o věčné proměnlivosti světa, zájem o prostředí, okolí člověka a o živelnosti v přírodě. A je tedy nasnadě pokusit se rozlišit lepší od horšího.

V celé studii Hume bojuje sám se sebou a se svými názory. Jednou má za to, že ač existuje ve vkusu neslučitelnost, jsou si vkusy přirozeně rovné. Jindy je přesvědčen, že jeden vkus je lepší než druhý. Lidé jsou schopni shodnout se na obecném, co je libé a co ne, ale již to nedokáží společně aplikovat na konkrétní případ. Stanovit kritéria vkusu není tedy dle Huma možné ze dvou důvodů. Kvůli rozlišným povahám jednotlivých lidí a kvůli konkrétním názorům naší doby a kultury.

Se svým názorem bych se asi přiklonila k subjektivismu, který také Hume zmiňuje. Subjektivismus má za to, že krása a s ní spojená hodnota není obsažena v samotném uměleckém díle, ale existuje pouze v mysli hodnotitele. Proti tomu Hume vystupuje. Podle něj předměty mají vlastnosti, jež jsou schopny vyvolat pocity libosti či nelibosti. A právě tyto hodnoty by měl správný kritik rozlišit. Správná kritika je podle Huma postavena na intuici, pevném a jemném citu, vytříbeném cvičením, zdokonaleném srovnáváním a očištěném od předpojatostí. Hume vyzdvihuje srovnávání krásy, stanovení jejich poměrů a úrovně. Naprosto souhlasím s Humovou charakteristikou správné kritiky, ale přesto mám pocit, že zcela objektivní soud neexistuje. I sebelepší kritik přece musí mít jedno dílo raději než to druhé. Nemyslím si, že jde zcela objektivně posuzovat díla, která v sobě žádnou objektivitu nemají. Každé dílo je subjektivním výtvorem svého autora. Každý tvůrce dává do svého díla jen své osobní schopnosti a subjektivní pocity. Přece si nemůžeme být nikdy zcela jisti, že pochopíme všechny autorovy záměry, úmysly a cíle. Nikdy nemůžeme být přesvědčeni, že jsme si všimli všech detailů, které nám autor chtěl ve svém díle předat. A nikdy tedy nejsme schopni porozumět uměleckému dílu v celé jeho velikosti, šířce i hloubce. Vkus se časem mění, ale pravá krása zůstává. Pro každého však vypadá jinak.

Denně jsou nám ze všech stran nabízena hodnotná díla, denně je nám prezentován dobrý vkus. Ale člověk si stejně nakonec oblíbí díla vyhovující jeho duchu a povaze.

2 thoughts on “Vkus

  1. Jen jeden detail, který nechápu: Co je feudální absolutismus? Promiň, ale tento pojem mne asi minul. Jinak Daid Hume je prostě klasik. Samozřejmě že jeho názory musíme chápat v dobových souvislostech, protože moderna a postmoderna nám krásně dokazuje, že krása je velmi subjektivní a relativní. Kritku bych radši nehodnotil, protože sama o sobě musí nutně být subjektivní, navíc interpretace člověkem, který ji přijímá, může být odlišná u různých lidí, takže kritika je pouze jiná recenze.
    Naposledy bych se chtěl ještě vyjádřit k tomu chápání děl. Díla nemůžeme nikdy pochopit v jejich plné kráse, ale můžeme je naopak pochopit v kráse, která není jejch, není jim vlastní. To je příznačné pro díla oceněná až po několika letech (Kafkův Proces – politické procesy o několik desetiletí později ukázaly pravou krásu toho díla), dále pro díla, která v sobě mají víc, než autor zamýšlel (Pán Prstenů – sám autor vždy popíral jakoukoli alegorii, ač ji tam asi všichni vidíme).

  2. No, feudální absolutismus je synonymum pro absolutismus. Žádnou vědu v tom nehledej 🙂
    Jak píšeš, díla nikdy nemůžeme pochopit v jejich plné kráse, ale já jako estetik vím, že stojí za to se o to snažit 🙂 Samozřejmě je pak obohacujeme o svou vlastní invenci a fantazii. A to vše k umění prostě patří.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *