Málo filozofie v současném umění
Mar 13th, 2009 by Blacksnow
Filozofie z kultury pomalu mizí. Byla vytlačena. Čím? Asi ji nahradila touha po penězích a snaha přizpůsobit kulturu uspěchanému současnému životu, který je také zcela bez filozofie. Vytratilo se hlubokomyslné tápání a bádání. Omezili jsme se na nutnosti a strohosti. Obrali jsme svět i celé umění o jeho kouzlo. Už nehledáme nic v pozadí. Stačí nám povrchní zábava, při které nemusíme nad ničím přemýšlet. Zdlouhavé uvádění díla nás přivádí do nervozity, že nestihneme další předem naplánované aktivity. Nedokážeme vnímat krásu a hledat mnohdy skryté hodnoty díla. Svět se zrychlil a zrychlilo se v jeho závislosti i umění.
Vždyť co dělá většina z nás, když přijde večer domů? Sedne si před televizi a nechá na sebe působit barevné obrázky. Povětšinou jde o víceméně jednoduchou zábavu, která nás nenutí nad ničím přemýšlet, která nám “pomůže” strávit těch pár volných hodin, které nám ze dne ještě zbývají. A my jsme televizi za to vděční. Nic po nás nechce a tolik nám dává. Opravdu nám něco dává? A opravdu po nás nic nechce? Neuvědomujeme si, kolik jí odevzdáváme, protože to není vidět. Věnujeme jí velkou část času, o kterou ochuzujeme náš vlastní život. Odevzdáváme ji naše myšlenky naservírované jako na talíři. Vladimír Páral v knize Generální zázrak to vystihl naprosto přesně: “Televizní obrazovka zabila modernímu člověku hvězdy a stala se bezbolestnou agónií jeho dne.” Ale televize není jediná kultura, která nám předkládá bezduché umění, které my bereme přesně tak, jak se nám nabízí. Jsme líní, možná i unavení hledat něco hlubšího. Hlubokomyslné věci vyšly z módy. Z rádia se na nás dnes a denně valí stále jedny a tytéž songy, za které někdo zaplatil, aby se z nich staly hity. Několikrát za den slyšíme stejné písně, ale my to bereme. Nevadí nám, že nás krmí svými vyvolenými hvězdami, o kterých my rozhodujeme jen pramálo. A my to přijímáme. Bezduše přikyvujeme do rytmu písni, kterou bychom si sami nikdy nepustili a jsme šťastní. Máme tolik kultury bez jakékoliv iniciativy. Nikdo po nás nic nechce a dává nám tolik. Stávají se z nás ovce, které si myslí, že mají přehled o současném umění, ale zatím známe pouze a jen ty, za které bylo jejich vydavateli nejvíce zaplaceno. Měli bychom si uvědomit, že nejdražší neznamená nutně nejlepší, nemusí být ani dobrý, je jen dobře zaplacený.
Co takhle divadlo? O baletu ani opeře nemluvím, ty jsou už jen pro opravdové milovníky, ale co takhle obyčejná činohra? Nebo nově oblíbený žánr muzikál? I na ty člověk pohlíží jako na nějaké vyrušení z klidného večera. Musí vyměnit svoje oblíbené vytahané tepláky za nepohodlný oblek či večerní šaty, jít mezi lidi, chovat se slušně, protože všichni se přece dívají, a ve všem tomhle přemáhání se jedinec skoro zapomíná bavit. V první řadě je to utrpení, až ve druhé jde o pobavení sebe sama a odreagování se od pracovního života.
Člověk nemá na umění čas. Musí vydělávat peníze, starat se o sebe, rodinu (některým zbývá i trochu času starat se i o ty, kteří o to vůbec nestojí) a poté, unavený vším tímhle běháním od jednoho ke druhému, nemá náladu ani chuť zabývat se hlubokomyslnými věcmi. Chce si odpočinout. Nechápe, že i náročné umění může přinést odpočinek. A hlavně odreagování. Proč hledat hlubokou filozofii, když můžu shlédnout bezduchou estrádu a jsem stejně šťastný? Proč se zabývat nějakým smyslem něčeho, co nepotřebuji ke svému životu? Proč hledat genialitu v Bachově jednoduchosti, když Helenka Vondráčková vyplní tíživé ticho naprosto stejně a bez přemýšlení. Proč chodit do galerie a zkoumat jedinečnost Dálího obrazů, když si můžu prohlídnout obrázky v časopise a ani pro to nemusím nikam chodit? Proč chodit do divadla na nějakou vyjící primadonu, když si můžu doma pustit televizi? Přece nemůžeme věřit tomu, že je lepší zvolit si tu jednodušší cestu jen proto, že je jednodušší. Proč jsme ochotni takhle přijímat vše, co je nám někým naservírováno? Protože to máme bez práce? Protože tihle lidé po nás nic nechtějí? A stačí to jako důvod? Přece nám nemůže stačit bezduchá zábava jen proto, že jakmile přejde, okamžitě zapomene na to, co jsme viděli či slyšeli, a nic netíží naše myšlenky a paměť. Zůstane nám relativně čistá hlava, kterou nic navíc netíží. Ale měli bychom si také uvědomit, že se nedostaví žádná duševní očista.
Jak se pak má zachovat tvůrce, autor či umělec? Má se i nadále snažit vkládat do díla filozofii i přes to, že ji tam nikdo už nehledá? Má se snažit zjednodušit svůj výtvor co nejvíce, aby získal maximum konzumentů? A možná to je právě ono, z vnímatelů se stali konzumenti. My umění už nevnímáme, my ho jednoduše konzumujeme. Nechceme hluboké myšlenky, chceme plytkou zábavu, ta není tak těžká před spaním. Je to jako s jídlem, když se nacpeme před spaním, je nám těžko a máme neklidné sny, stejně tak vidíme asi i umění, těžké sousto před spaním nám nedělá dobře. V hlavě se nám honí myšlenky a vyženou klidný spánek. Nejsme ochotni obětovat zábavě tolik kolik by si zasloužila. I skrytá filozofie nás může pobavit mnohem více než viditelná groteska. Ale tohle my nejsme ochotni, možná ani schopni přijmout. Už samotné slovo filozofie nás odrazuje, zahání do ústupu a nutí nás budovat si obrannou hráz.
Filozofie. Slovo nad nímž jedna polovina ohrnuje nos (filozofové jsou pro ně banda zamyšlených rádoby intelektuálů, kteří jsou nepoužitelní v normálním praktickém životě) a pro tu druhou polovinu je filozofie španělská vesnice (filozofové jsou pro ně nesmyslně hovořící podivíni, jimž nikdo nerozumí). Filozofie nepatří do dnešní doby. Jde příliš do hloubky problému. Kdo by se v dnešní době zabýval otázkami života, když je tak už dost krátký i na to, abychom ho jen žili. Kdo by se zaobíral problémem existence duše, když si neví rady s vlastním tělem.
Filozofie v umění je nedostatek. Není pro ni místo. A málokdo ji ještě umí vytvořit. Málokdo se dokáže zamyslet, vytvořit filozoficky bohaté a umělecky hodnotné dílo. A když už se to někomu podaří, málokdo to dokáže ocenit. Filozofie v díle, ať už v hudebním, filmovém, divadelním či výtvarném (i když tam asi nejméně), je málo chtěná a ještě méně vnímaná. Čím více čisté filozofie, tím menší je prodejnost díla, návratnost investic a s popularitou to taky není valné. Člověk může být oceňován kritiky za vysokou hodnotu svého díla, ale jakmile je to dílo příliš náročné pro konzumenty, jen dobré kritiky autora neuživí. A jelikož je v dnešní době prodejné umění především nefilozofické, co nejjednodušší a co nejvíce konzumovatelné, je filozofie vytlačena do svého exilu. Je nucena přežívat na svém vyznačeném místě, které je v objektu zájmu několika málo jedinců.
Podle mne je v současném umění málo filozofie a je to škoda. Umělecká díla jsou ochuzena o svou hloubku, o svou hodnotu. Chybí jim jistá nadčasovost, která by filozofií mohla být zaručena. Vzpomeňme třeba Shakespearovy hry. Jen si vezměme, jak velká spotřeba nových děl je v dnešní společnosti. A proč? Protože neobsahují nic, co by mohlo přežít v běhu času, který v dnešní době letí mílovými kroky. Dnešní konzumní společnost je příliš zaměstnána výrobou “rychlokvašek”, než aby měla čas zaměstnat se něčím smysluplným. Jak rychle dokážeme zapomenout na nový umělecký kus? Prakticky okamžitě. Jakmile dostaneme něco novějšího, už si nepamatujeme, co bylo před tím. Ze všech stran se na nás valí novinky ve všech uměleckých oborech. Nestíháme je všechny ani sledovat natož hlouběji studovat, i kdyby v sobě měly trochu filozofie, nemáme skoro ani možnost ji objevit. Je to jako v elektronickém světě, každá novinka, která se dostane ke konzumentovi je vlastně již zastaralá a na její místo se ihned tlačí další a další novější a modernější věci.
Umění se dostalo do konzumní společnosti a, podle mého názoru, mu to velmi uškodilo. Je čím dále tím těžší najít v umění něco hlubšího, co se nesnaží pouze vydělat peníze. Přála bych si, abych mohla v umění hledat filozofické otázky, myšlenky a odpovědi a abych je tam nacházela. Abychom je tam všichni hledali a nacházeli. Umění by nemělo být jen projevem, mělo by být především sdělením.
Ano ano, s tou poslední větou samozřejmě nemůžu nesouhlasit. Když v sobě umění nenese žádné sdělení tak přestává být uměním. Ostatně, proto je také povrchní říkat, že umění je buď dobré nebo špatné, protože takové tvrzení by bylo úpně zcestné, o tom to přece není.
Jsem student, do divadla chodím ráda, pokud samozřejmě nemám na účtě 0. Což je složitá situace, tak chodím odpočívat do práce.
Chtěla bych studovat filosophii, ale nevím, jak se pak takový milovník moudrosti uživí, teologii, ale na to nemám to správné pohlaví prý, tak mi asi zbývá už jen kriminaistika nebo práva, velká konkurence. Budu mít co dělat a nevím jak to s mým budoucím kulturním životem bude vypadat. Docela mě to děsí. Hurá, budu jedna z těch nádob do kterých se naleje ta “rychlokvaška”, ale nebudu z toho nijak nadšená.
Kdyby byla v dílech filozofie, měla by i nadčasovost a mohla by se nazývat uměním. Nevím co bylo minulý rok v hitparádách číso jedna, ale kdo to dnes ví? Ale určitě jsme to všichni zbožňovali.
Náš spirituál nás nabádá, abychom každý den trávili alespoň 10 minut v naprostém tichu, bychom slyšeli své vlastní myšlenky. Docela smutné, že má někdo potřebu nás k tomu nabádat, to totiž znamená, že si dneska lidi neumí naslouchat a vlastně neví co je v nich samotných. Jak by pak mohli hledat nějakou myšlenku v čemkoliv jiném?
Trochu odbočím, ale myslím, že poslouchání svých vlastních myšlenek je někdy příliš sebedestruktivní a není dobré se v nich příliš “hrabat”.
Člověk jen tak nepřijde na to, co “v něm je”. Neustále se mění následkem různých životních situací i těch více či méně příjemných myšlenek. Fakt, že poslouchám své myšlenky ještě neznamená, že se naučím vnímat druhé. Mám pocit, že přílišné zabývání se vlastními myšlenkami vede k sobectví. Buď člověk přistupuje k ostatním otevřeně a naslouchá, nebo je uzavřen ve světě vlastních myšlenek.
Samozřejmě, že zabývání se vlastnimi myšlenkami může člověka někam dovést, ale stejně si myslím, že je lepší nechat myšlenky myšlenkami… Zmiňuji se zde samozřejmě jen o své zkušenosti a ta může být u někoho jiného naprosto odlišná.
to Violet: myslím si, že když člověk studuje něco s láskou, tak si to za prvné užije, a za druhé si vždy najde uplatnění. Musí jen chtít a vytrvat, i když mu ostatní říkají něco jiného.
to Šárka: všechno, co se přehání, je tak trochu destruktivní. Podle mě člověk musí umět naslouchat jak sám sobě, tak i ostatním. Všeho s mírou. Kdyby člověk nenaslouchal sám sobě, tak se ani nepozná. Ale jak píšeš, nesmí se v tom utápět.
Napadlo mě, jestli lze nenaslouchat sám sobě. Domnívám se, že ne, ale možná jsou tací…
Já zase doufám, že to jde
Jak jinak by člověk poznal sám sebe?
Ahoj, to je velmi zajímavý a potěšující článek. Jsem sama tvořící umělkyní a narážím na podobný problém. Nakonec jsme se rozhodla, že budu tvořit, ale aby má tvorba mohla být svobodná, vedle toho si musím vydělávat na živobytí jinou prací. Časově je to dost náročné, zvláště, když se ještě k tomu musím dobře postarat o svou dcerku. Ale pakliže má člověk opravdu tvořivé puzení a nechce se stát otrokem nějakého systému či ideologie, se kterou sám nesouhlasí, nevidím jinou možnost, než tuto
Třeba, dá-li Bůh, se člověk propracuje k tomu, že se mu časem podaří i touto činností se uživit.
Důležité je, že tvořit chceš a jseš ochotná při tom překonávat překážky, které se ti staví do cesty
. Někdy to bude horší, jindy zase snazší, ale to už k tomu asi tak nějak patří.
Držím palce, aby se dařilo po všech stránkách.
Ahoj všem a zdravím Ladu. Velice s Tebou Lado souhlasím, nejen proto že jsem v podobné životní situaci ( mám 2 malé děti a mnoho starostí kde vůbec bydlet). Ale i proto, že vím, jak je to v dnešní době težké umělcem vůbec přežít. Nést v sobě v podstatě poselství či zprávu ( myšlenku) o současné době z pohledu umělce či filosofa či mystika a dále pak ji stále rozvíjet.
Není na to prostě čas a síla. Současná situace konzumní společnosti se nikterak neslučuje s duchem smysluplného vedení života a také jak převelice těžké je na ni nezapomenout při tolika starostech a dále pak jak velice tuto myšlenku či poselství vyjádřit umělecky tak, aby oslovila co největší počet lidí, kteří se alespoň trochu zajímají o hlubší myšlenky nejen umělců a filosofů, ale všech lidí, kteří nesouhlasí se systémem a se zbýdačením naší planety, jakožto i nás samotných.
Astrolog by řekl, je to ve hvězdách a na ty se již nikdo nedívá, protože má televizi a nad tou přece nemusí přemýšlet, protože to dělá vlastně stále. No snad až na pracovníky v továrnáchl. Čímž se všem uctivě klaním a vyzívám, hledejte v sobě smysl, neboť máte čas. Ostatní ho mají málo, musí přemýšlet v práci a doma jsou již unavení.
A kdo toto ví, tak může napsat, že tento konzum spěje pouze k vymizení duchapřítomnosti lidí a jejich dětí. Kdo to ale z těch lidí ví, že vlastní pohodlností a pýchou ochudí svoje děti o ducha, který volá po svobodě a bude volat o to silněji, čím víc bude utlačován. A bude možná volat v podobě jiné, hohutnější a silnější.
A nad tím je potřeba se zamyslet! Dejme do škol výuku filosofie a umění a hlavně dobrých učitelů a hned bude více zasněných dětí, mládeže a dorostu, ale i další generace, která bude toužit po opravdovém vyjádření ducha a ne jen po plytkém něčem co se nám jen na oko líbí.
Kdo si všímá počasí? Nehorší se? Zajímá vás to u té televize? Ne to asi těžko, ale nesmíme se zlobit, neboť zde píšeme pro více čtenářů. Neboť my chápeme. Ale je načase, aby jste lidé vstali od svých televizí a dívali se ven. Nechce se vám, když se počasí stále mění a je sychravo? Ani mně ne. Ale to už jsem naprosto u jiné otázky, že?
A u jáké? O tom už málokdo přemýšlí, snad jen některý hlubokomyslný člověk, kterého lidé označují za snílka, ač je daleko větším realistou, než-li celý svět sledující televizní obrazovku.
, hledejte v sobě sami a uvidíte jak je svět kouzelný bez všech těch “tele vizí”.
. Ale kdo jsou vlastně ti vlivní lidé?
))))): http://www.cestyksobe.cz.
)))). Z čehož mám upřímnou radost 
))) A myslím, že je to forma umění a mnoho hlubokých myšlenek na jednom místě, totiž na PC 
)).
Počasí se bouří proti našim televizím, autům, výrobě, spotřebě, ale jak to? Jak to že to takto funguje, nebo spíše nefunguje? Kde je naše léto a teplo a stále počasí?
Zeptejme se: Planeto naše, Země naše krásná, proč Ti to vadí? Že by proto, že měníme tvůj magnetismus a rušíme Tě svým tokem rychlých energií, které vytvářime My Lidé. Narušujeme tvoje jádro? Toto chápe dobrý fyzik.
Jak s tebou žít planeto v harmonii, abychom mohli všichni přežít? Je nás tu tolik. Máme hledat v sobě, ve svých duších odpovědi? Ano, toto říkáš? A nalezneme je tam? Nalezneme tam hluboko sami sebe? A kdo jsme? Jsme sepnutí fyzikálně s přírodou? To již víme, to jsme se učili ve školách. Co ale děláme špatně? Zrychlujeme čas? Zrychlujeme toky energií? A ty ti vadí. Ruší tvé geomantické pole? A víme co to vlasntě to geomantické pole je? A kde ho hledat? U televizí jistě ne. Tak kde? Venku, venku v přírodě, ozývá se planeta. Sedni si a poslouchej ptáky, podívej se dál, hloub. Cíítíš tu hutnost lesů a země pod nimi? Zkus to, zkus vnímat sílu přírody a moc přírody a všimnout si, že největší moc má stále jen hluboká matka Země a příroda. Vdyť jak vidíme počasí, my na ní nevládneme, to ona nám odpovídá svým neklidem.
A kdyby jsme se jen trochu zamysleli a představili si ducha této země až do jejích hloubek a šířek vesmíru, výšek božích sfér a andělů, zjistili bychom kdo vlastně jsme.
Alespoň částečně, ale i to je první krůček k poznání sebe sama. Neboť toto jsme my. Jsme jen součástí naší planety, vesmíru, velkého astrologického tělesa, a i celého systému.
A co dál? Dál už vám neprozradím
Neboť jak idealista se dívá na svět z výšky, tak se tak nikdy na svět nemůže podívat ten, kdo o hlubší život neusiluje a nepoznal ho, tudíž není na místě žádná kritika ba ani kladná, neboť je důležité, aby si člověk podíval do sebe do tajů hlubin. Třeba jen jeden, který toto bude číst najde boží světlo, které hledá. Boží jiskru, která přeskočí do jeho hrudi a začne se rozvíjet v bezbřehé stvoření boží. A myslím, že právě víra člověka, že nalezne sám sebe, může hledajícímu nejvíce pomoci na ceste poznání.
Je potřeba všech idealistů a snílků, aby se tato forma projevu ducha v nás všech mohla poznáním hlubších myšlenek otevřít a udržet a dále pak působit na ostatní kolem nás. A proto je velice důležíté vynést ducha na světlo a hledat a hledat jak udělat svět lepším nejen pro sebe, ale pro zachování si svobodného ducha.
Umělec je v dnešní době naprosto utlačovaný a je hodně na vlivných lidech, zda si umělců všimnou, pokud tedy umělec sám směle neprorazí cestu životem
Těžko již hlubokomyslní lidé. Ve vší počestnosti myslím, že to jsou pouze lidé, kteří mají spoustu informací o tom jak přežít a mít moc a víc a víc a víc až nakonec zapomenou na to kým by mohli být. Vede z tohoto nejaká cesta ven?
Pro někoho snad
Tam je poměrně dost vizionářských lidí a umělců a filosofů
Tím ale vyvstává pro někoho otázka: Televize nebo Počítač?
Tak na ujasnění myšlenek svých a pro hledače poznání jsou myslím tyto stránky velice přínosná záležitost. Každý si tam může najít to své, tu svou formu člověka, která mu dá další náhled na sebe sama.
A pokud tam nikdo nenalezne nic, tak ať hledá dál. Pokud hledá něco jiného, tak to jistě nalezne jinde.
S pozdravem Katka