Blacksnow

Co kazí moderní umění? Roger Scruton ve své knize Průvodce inteligentního člověka po moderní kultuře mezi jinými vyjmenovává tyto tři elementy. Kýč. Představa. Sentiment. Už jejich samotná přítomnost dokáže odvést umění z jeho správné cesty. Jaký je jejich největší vliv na současnou kulturu? Co jejich vliv vůbec umožnilo?

Modernismus se snažil udržet staré a ověřené kvality umění. Zdráhal se vpustit za své hradby něco nového. Zato populární kultura se chtěla vyvíjet, přinášet nové poznatky a moderní postupy. Chtěla se zalíbit a dokázat modernismu, že je schopná vedle něj existovat. Nakonec však modernismus zůstal izolován uprostřed svých hradeb a svou snahou zachovat si kvality a standard vysokého umění upadl do stejného kýče jako populární kultura, jež se spřáhla s představami a sentimentem.

V dnešní době dochází v kulturním životě k neustálým nedorozuměním. Pokud je umělec úspěšný, veřejně známý, předpokládá se, že je i schopný ve svém oboru. Pokud je umělcovo dílo veřejně chváleno, je většinou bráno za kvalitní dílo, které má svou uměleckou cenu i hodnotu. A tady je ten největší problém. Dříve se umělci hodnotili podle svých děl. Dnes jsou díla hodnocena podle svých autorů. Dříve musel člověk ukázat, že opravdu má vědomosti a schopnosti ve svém oboru, že opravdu něco umí, že má jeho dílo nějakou hodnotu. Uměleckou hodnotu. Dnes stačí, aby byl autor známý široké veřejnosti, což v dnešní době masmédií není žádný problém, a nemusí být proslaven ani svými uměleckými výtvory. A ty jsou automaticky zařazována mezi umělecká díla, aniž by se přemýšlelo o jejich umělecké hodnotě. A tak je mezi umělecká díla zařazováno všelico. Scruton konstatoval, že příliv značných financí uspíšil smrt tradičního malířství. Já bych to rozšířila na všechny oblasti umění. Peníze vůbec zamíchaly uměleckými hodnotami. Možná peníze nahradily umělecké hodnoty.

Scruton píše, že moderní umění je jen přetvářka. Moderní umělci jsou “herci”. Předkládají nám své výtvory a očekávají uznání, pochvalu a především ocenění. Finanční ocenění je v dnešní době měřítkem hodnot. Velký umělec je ten, který utrží za své dílo největší finanční ocenění. Moderní kultura nás zahlcuje svou kvantitou a my ji přijímáme, aniž bychom přemýšleli nad její kvalitou. Kvantita v dnešní moderní kultuře nahradila kvalitu. A tato kvantita nás ubíjí. Ubíjí naše umělecké hodnoty, tupí naše umělecké soudy. Vždyť kolik kýčů zaplavilo náš život, jak kulturní tak všední, kolik kýčů si hraje na vysoké umění a snaží se nás přimět k tomu, abychom je tak brali. A jakmile jeden kýč zahyne, neboť obvykle mívá omezenou životnost, nahradí jej deset dalších. Zaplavily nás. Populární kultura v dnešní době nepřijímá umění, které má hodnotu. Přednost dostávají věci, jež mají cenu.

Scruton upozorňuje na rozdíl mezi představivostí a představou. Současné umění představivost popírá, zavrhuje, nedovoluje. Současnému diváku je vše naservírováno na stříbrném podnose až pod nos, všechny detaily jsou zveřejněny. Nezbývá žádné místo pro představivost. Snad umělec ze strachu, abychom se od jeho díla neodpoutávali k představivosti a nedošlo nám, že je třeba zbytečné, nám poskytne a uveřejní veškeré informace. Vše vidíme jasně a zřetelně. Představivost mizí, přichází představy, jež prostupují a zamořují svět, jak míní Scruton. Ano, skutečná realita s neškodnou představivostí ustupuje a do centra dění se dostává představa, neskutečný předmět, jež nás odvádí od skutečnosti. Vymýšlí s námi nový lepší svět a realitu nechává za našimi zády. Ani nám nedovolí se ohlédnout. Scruton ideální představu popisuje jako neskutečný předmět, který nenechává žádný prostor pro představivost. A odkazuje nás na reklamní průmysl, jenž s těmito zoufalými duchy pracuje.

Člověku jsou denně předkládány desítky představ. Hotových představ, jež bez vyzvání vstupují do našeho života a mění naši realitu v svůj vlastní život. V život předkládaný svým tvůrcem. A my jej žijeme, alespoň do doby než nám skutečně dojde, že jsme ovládáni představami. A z představ zpět do reality se vrací těžko. Kultura dnešní doby se z velké části opírá o peníze a falešné představy. Proč? Protože to takhle chceme. Umění nás láká svou neskutečností, pokud propadneme svým představám, hledáme v něm uskutečnění našich neuskutečněných tužeb, pokud představám odoláme, dokážeme v umění pomocí představivosti prozkoumávat nové světy. Scruton přesně vystihuje, že člověk posedlý představami má oslabený smysl pro objektivitu svého světa a své vlastní existence v něm.

Hodnotné umění v nás vyvolává představivosti, nikoliv představy. Od ničeho reálného nás neodpoutávají, jen nám dovolují nahlédnout do jiných světů. Uvědomujeme si jejich neskutečnost, což ale nijak neoslabuje náš zájem. Když ukojíme svou zvědavost, vrátíme se zpět k realitě. Ta může být často těžká, nepříjemná, a proto utéci od ní k představám je velmi snadné. Náhražky se absolutně podřizují našim představám, naší vůli i našim přáním. Neodporují nám, neobtěžují nás. Ale nemůžeme přeci jen oslavovat celý život něco, co si nezaslouží naši úctu. Není správné propadat kolektivnímu bludu. Někdy se mu člověk musí postavit, stoupnout si na vlastní nohy a vrátit se k realitě i hodnotnému umění. Člověk se nemůže prodávat svým představám jen proto, že život ve skutečném světě je občas nepříjemný.

Scruton k představám přidává další škodlivý element. Sentiment. Sentiment je také nepřítelem skutečnosti a navíc v sobě skrývá cynickou sebelásku. Ta obrací pozornost jedince k sobě samému a činí ho neschopným jakéhokoliv objektivního pozorování. Sentiment mění hodnoty v ceny. Vymění hodnotu za cokoliv jiného, co má nějakou cenu. A jelikož je soustředěný pouze sám na sebe, předměty svého zájmu necitlivě odhazuje, jakmile ztratí svou cenu, nebo už nevyhovují jeho subjektivní potřebě. Sentiment nám vytváří nový svět složený jen z nás samotných a nepřipouští důležitost nikoho ani ničeho jiného. Učiní nás hluchými a slepými vůči ostatním.

Sentiment je jedním z hlavních znaků populární kultury. A především sentiment ji sráží na úroveň kýče. Umění dnešní doby je plné náhražek, opravdové emoce a hodnoty jsou jen napodobovány. A za vším stojí sentiment. Umělecké dílo může být naivní, jednoduché, bez jakýchkoliv vyšších cílů a přesto nemusí být kýčem. Ale stačí trocha sentimentu a kýč je na světě. Vždyť bylo kýčovité umění primitivních národů před stykem se západní civilizací? Nebylo. Bylo jednoduché, ale opravdové. Žádné náhražky, emoce byly pravé a hodnoty nevyčíslitelné. Avšak západní civilizace nezamořila primitivní národy jen neštovicemi či tuberkulózou, ale zavlekla k nim i kýč. Primitivní umění spolu se západním sentimentem je kýč. Ztrácí svou opravdovost a získává západní komerčnost.

Ale jen změna samotného umění k vymýcení kýče nestačí. A dnešní společnosti totiž žijí lidé, jež kýčovité umění vyžadují. Tito by za kýč bojovali, volali po něm a vždy by se našel někdo, kdo by byl schopen a ochoten splnit požadavek určité části společnosti.

Scruton poukazuje na to, že současný umělecký směr by se dal nazvat “preventivní kýč”. Umělci ze strachu, aby jejich dílo nebylo nazváno kýčem, začali vytvářet cílené a plánované kýče. Díky tomu se umění naplnilo předstíráním. Umělec předstírá, že tvoří velké dílo, kritik předstírá, že toto dílo skutečně hodnotí a nakonec si jej někdo, díky předstíraným hodnotám, kupuje. Moderní umění se propadá do světa přetvářky.

Vysoká kultura je proti světu představ a sentimentu prakticky bezmocná. Nemůže přežít ve světě, jež utíká od všeho vážného a dlouhodobého k snadnému a prodejnému. Náš estetický zájem je tolerantní a otevřený všemu. Jen bychom si měli dát pozor, čím vším se v našem životě zabýváme. Nemusíme si do něj vpustit všechny “prodejce”, jež nám vnucují své představy a svůj sentiment, můžeme před některými prostě zabouchnout dveře.

Teď jen záleží na nás, zda budeme chtít současné umění posunout někam dál a výš ve vývoji, zda se jej budeme snažit oprostit od zbytečných představ a sentimentu, nebo zda jsme spokojeni s tímto stavem, kdy podléháme jedné předkládané představě za druhou a kdy si ceníme děl, jejichž hodnoty jsou předstírané. Asi bychom si měli vybrat.