Jméno růže trochu jinak

Píše se rok 1975 a Umberto Eco si do svého deníku zapisuje seznam mnichů v blíže neurčeném klášteře. Píše se rok 1978 a Umberto Eco má chuť zavraždit nějakého mnicha. Snad před vznikem každého románu stojí taková nějaká podobná myšlenka, kterou postupně obalí dřeň a vytvoří román. Připojme si Ecovy znalosti středověku, díla o středověké estetice a dostaneme Jméno růže. Ale Eco se styděl vyprávět sám za sebe, proto “svůj” příběh schoval do tří jiných vyprávění. Na začátku knihy Eco říká, že Vallet říkal, že Mabillon řekl, že Adso tvrdil. Teď už mohl bez ostychů začít psát. Nebo ne?

Ještě ne. Nejprve si Eco vytvořil svět svého románu. Svět zařízený a vybavený do posledního detailu. Aby člověk mohl psát, aby si mohl vymýšlet příběh, musí si sám určit hranice. Eco si dopodrobna nakreslil plán opatství, přesně určil vzdálenosti jednotlivých objektů, stanovil počet schodů na schodištích, sepsal si díla, která by mohla být ve středověké knihovně.

Píše se rok 1327 a Umberto Eco nás zavádí do blíže neurčeného benediktinského opatství v severní Itálii.

Proč 14. století?

Eco potřeboval mnicha – vyšetřovatele, nejlépe Angličana, který bude vynikajícím pozorovatelem a dokáže citlivě vykládat indicie. Takového člověka lze najít pouze ve františkénském řádu a teprve až po Rogeru Baconovi, ale ještě před Ockhamem, který rozvíjí teorii znaků.

A proč právě listopad 1327?

Protože Eco potřeboval do knihy dostat i postavu Michaela z Ceseny, který byl v prosinci už v Avignonu. “Tady vidíte, co to je svět historického románu: o některých prvcích, jako třeba o počtu schůdků, si rozhoduje sám autor, jiné, jako Michalův pobyt v opatství, zas odvisejí od skutečného světa, který se v tomto románovém žánru náhodou shoduje s možným světem vyprávění.”

A proč až konec listopadu?

Protože musel být zabit vepř, aby mohla být jedna z mrtvol vražena hlavou dolů do sudu s jeho krví, aby se Eco mohl odvolat na druhou polnici Apokalypsy. Jenže vepři se zabíjejí, až když je zima. A Apokalypsu přece Eco změnit nemohl. Jediným řešením bylo časově zvolit konec listopadu a opatství umístit někam do hor, kde by už mohl být sníh.

Právě onen svět, který Eco tak dlouho a pečlivě budoval, mu postupně vyprávěl, jak se bude příběh odehrávat. Postavy byly nuceny jednat ve shodě se zákony tohoto světa. Eco se stal vězněm vlastních premis. Nemluvě o samotném labyrintu, který Eco vymýšlel několik měsíců, přičemž ještě na konci mu musel přidělat několik škvír, aby v něm bylo dost vzduchu na to, aby knihovna mohla v závěru knihy shořet, protože požár knihovny prostě do středověku patří.

I ty dlouhé “naučné” úryvky do románu patří

Možná se vám zdá, že úvod knihy je příliš náročný. Že vám dělalo problém, se přes něj dostat a do knihy se pořádně začíst. To se zdálo i nakladatelům, kteří si přečetli Ecův rukopis. Poradili mu, aby prvních sto stránek zkrátil. Ale Eco odmítl. Byl přesvědčený, že pouze ten, kdo dokáže přijmout rytmus knihy od úvodu, dokáže také vejít do opatství a strávit tam týden života. Kdo to nezvládne, zůstane pod kopcem a do opatství nikdy nedojde. Pro něj tato kniha není. “Vejít do románu, to je jako jít na výlet do hor: člověk se musí naučit správně dýchat. Sladit dech a krok.” Tímto způsobem si Eco zkonstruoval své čtenáře. Prvních sto stran románu je takovým sítem, kterým projdou pouze čtenáři vhodní pro stránky, které přijdou potom. Eco hledal čtenáře, který se stane kořistí jeho textu. Který nebude chtít nic jiného, než pouze to, co mu nabízí Ecův text.

Proč právě Jméno RŮŽE?

“Ze všeho, co zmizelo, nám zůstávají jen holá jména.” Kniha musí mít nějaký název a často je sám název klíčem k výkladu celého díla. (Vojna a mír, Robinson Crusoe…) Dle Eca je nejlepší v názvu trochu zalhat, jako například Dumas, jehož román Tři mušketýři vlastně líčí příběh mušketýra čtvrtého. Růži vložil Eco do svého názvu pro její nesčetné významy. Symbolika růže spadá až do antiky. Zde symbolizovala pomíjivost života, neboť rychle uvadá. Ve středověku byla růže ve spojení s uctíváním panny Marie důležitým křesťanským symbolem. V Anglii se bílá a červená růže staly symbolem dvou soupeřících rodů a krvavé války, která trvala třicet let a do historie se zapsala jako válka růží. Růže a pentagram jsou prakticky jedním a týmž symbolem viděným z rozličných hledisek. V tradici středověké mystiky ztělesňuje růže (a tvary od ní odvozené) cestu k osvícení – kompas, jenž vás povede, jestliže jste zaklepali na bránu posvátných cest. Růže je napěchovaná ještě mnoha dalšími významy. Faktem však zůstává, že růže v Ecově názvu má spíše čtenáře zmást, než mu ukázat cestu.

Na závěr

“Našel jsem – dva roky po napsání románu – poznámky z roku 1952, z dob mých univerzitních studií. “Horác s přítelem zavolají hraběte z P., aby vyřešil záhadu strašidla. Hrabě z P. je výstřední a flegmatický džentlmen. Proti němu mladý kapitán dánské stráže s americkými metodami. V posledním aktu hrabě z P. shromáždí rodinu a záhadu objasní: Vrahem je Hamlet. Pozdě. Hamlet umírá.”

Léta poté jsem objevil, že podobný nápad měl i Chesterton. Skupina Oulip nedávno vybudovala schéma všech možných policejních situací a přišla na to, že zbývá jenom napsat knihu, kde by vrahem byl čtenář.

Z toho vyplývá, že existují neodbytné myšlenky a ty že nejsou nikdy pouze osobní záležitostí; knihy se domlouvají mezi sebou a řádné policejní pátrání stejně jednou dokáže, že viníky jsme my.”

Umberto Eco je historik, semiolog a literární teoretik. A všechny tyto jeho “složky” můžeme najít v samotném románu. Vraždy mnichů Vilém z Baskervillu řeší pomocí semiotiky. Celým dílem prostupuje autorova vynikající znalost středověké estetiky a středověkého myšlení, přičemž text jako takový slouží Ecovi jako praktická ukázka jeho teorií o vztahu uměleckého díla s jeho konzumentem. Smyslem románu Jméno růže nebylo být napsán, ale být čten a přečten, protože knihy vypovídají vždy o jiných knihách a každý příběh vypravuje příběh, který byl už jednou vyprávěn.

Ukázky z: Umberto Eco, Poznámky je “Jménu růže”

2 thoughts on “Jméno růže trochu jinak

  1. Ještě že nejsem spisovatel, protože napsání takového dila by byl pro me více než celoživotní úkol 🙂

  2. Mně zase přijde, že když si Eco tak krásně stanovil hranice ze všech směrů a stran, tak už ho to všechno tím příběhem vedlo, že jinak to ani být nemohlo… 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *