“Ahoj” každému běžci

Běh na dlouhé tratě nikdy nebyl můj favorit. A i když jsem několik let dělala atletiku, tak rozběhání na začátku tréninku a výklus na jeho konci byla moje noční můra. Moje disciplíny byly skok do dálky a štafeta. Takže výbušné a sprinterské disciplíny. Ale v polovině loňského roku mě přepadl pocit, že je čas přejít z krátkých tratí na ty dlouhé. A to nemyslím jen ve sportu. Prostě celkově v životě procvičit výdrž, zaměřit se vzdálený cíl, malými krůčky se za ním vydat a po cestě se naučit něco nového. Continue reading ““Ahoj” každému běžci”

Mizérie české politiky

Mizérie politiky lidem lichotí. Jsou za ni rádi. Proč? Protože si pak v hospodě u piva můžou postěžovat, říkat si, že oni to přece věděli, čekali to. Měli pravdu a ono to přišlo. Prostě v politice jsou darebáci, padni, komu padni. Touto ideologií českého většinového občana neotřáslo ani 40 let ničení, věznění a vraždění. Podstatou socialistického národa je nemít žádnou paměť, zato otevřenou hubu. Continue reading “Mizérie české politiky”

Nejím maso

Už rok. Proč? Je to jednoduché. Nikdy mi maso nějak zvlášť nechutnalo. Asi je divné, že mi trvalo tak dlouho, než jsem se rozhodla ho přestat jíst. Neviděla jsem ty možnosti, které bych jako vegetarián měla. Jen jsem maso ve svém jídelníčku omezovala na minimum. Když jsem měla možnost maso nejíst, nejedla jsem ho. Ale člověk by neměl nic dělat na půl. Pak však přišel den D. Jednoho dne na dovolené v Dominikánské republice jsem viděla naživo velryby – keporkaky. Continue reading “Nejím maso”

Západ versus Východ

Studená válka byla nahrazena střetem civilizací. Západní kultura dnes dělí svět na dvě sféry. Sféru demokracie a svobody a sféru despotismu a náboženského zanícení. Stejné je islámské rozdělení na dar al-islam (dům podřízení; území, kde se smí volně šířit islámská víra) a dar al-harb (dům války; území, kde je islámská víra potlačovaná). Continue reading “Západ versus Východ”

Mocná Paní

Nevěřím v boha, nevyznávám žádné náboženství, ale vždy jsem si vážila přírody. Pro její sílu, neutuchající energii a všudypřítomnou spravedlnost. Možná se může zdát někdy krutá, ale nemyslím si, že by byla. Nic se v přírodě neděje bezdůvodně, nebo z pouhého něčího rozmaru. Vše má svůj smysl a většinou velmi hluboký. Pokud si dokážeme v duchu představit dění okolo sebe v geologických měřítkách, všimneme si, že se krajina chová jako skutečný živý organismus. Příroda není nějaký neživý „objekt zkoumání“. A tak bychom se k ní také měli chovat. Krajina dýchá, cítí, vnímá a dokonce k nám promlouvá. Continue reading “Mocná Paní”