Solidarita
Jan 19th, 2009 by Blacksnow
Každý den ráno poslouchám v rádiu zprávy. Za prvé se dozvím, co se děje doma i ve světě a za druhé je to pro mě rozptýlení před učením. Několik posledních dní se samozřejmě každodenně mluví o krizi ohledně dodávek plynu z Ruska. Jak všichni víme, plyn do střední a západní Evropy neproudí a většina zemí řeší problémy, které se s touto skutečností vyskytly. Některé země jsou na tom lépe, jiné hůře. V počátcích této krize se vrcholní představitelé evropských zemí snažili usmířit Rusko s Ukrajinou, aby plyn přes Ukrajinu zase proudil na západ. Chvíli to vypadalo, že se podařilo dosáhnout příměří, ale jen do té chvíle, kdy se objevil další problém.
Poté utichly zprávy o tom, jak se ostatní snaží usmířit Rusko s Ukrajinou a evropské státy začaly řešit své problémy samy mezi sebou. Jak víme, Česká republika přijímá plyn také severní cestou, takže nejsme zcela odříznuti od zdroje. Hůře již na tom bylo Slovensko. Výraznému omezení ve spotřebě plynu tam čelí asi tisícovka podniků. Některé z nich musely omezit nebo alespoň pozastavit výrobu.
V ještě horší kritické situaci se nachází Bulharsko. Tato balkánská země je nejvíce zasažená z celé Evropy. Na ruském plynu je stoprocentně závislá a nemá možnost čerpat z jiných plynovodů. Bulharsko se tak ocitlo na prahu hluboké krize. Už se také naplňují hrozby, že lidé nebudou mít vytápěné byty v současných více než desetistupňových mrazech.
Evropa se tak stala obětí hádek mezi Ruskem a Ukrajinou. Bulharsko a Slovensko jsou jediné dva státy v Evropě, které jsou stoprocentně závislé na dodávkách plynu z Ruska. Ostatní státy mají dodávky i z jiných zemí, včetně Česka. Ale státy si začaly pomáhat. Slovensko začalo čerpat plyn z Česka a do Bulharska by se měl dostat plyn z Řecka a z Turecka. A najednou se Rusko s Ukrajinou začaly domlouvat samy mezi sebou. Ruský premiér Putin se snaží dohodnout s ukrajinskou premiérkou Tymošenkovou. Jestli tyto rozhovory dopadnou dobře, či ne, na to si budeme muset počkat.
Ale v téhle situaci jsem si vzpomněla na novoroční projev prezidenta Klause: “Přejme si, aby následující rok prokázal, že dokážeme táhnout za jeden provaz. Solidarita má největší smysl právě v dobách obtížných.“
K tomu se dá dodat pouze můj obdiv a souhlasné kývání hlavou při naší pomoci Slovensku. Sledoval jsem nedělní Otázky a musím přiznat, že mne opravdu potěšil výrok slovenského ministra, který nešetřil chválou na naši vládu, protože po výrocích premiéra Fica jsem byl velmi rozpačitý, dokonce možná znechucený populismem, který se snažil navzdory zjevným faktům prosadit (nechci vyjadřovat žádné politické postoje, ale připomnělo mi to jistou paralelu mezi levicovými politiky Evropy, zvláště té střední). Solidarita je určitý symbol, v Polsku o tomto slovu vědí své
a je jen dobře, že panuje i u nás, jelikož si myslím, že o tom hodně lidí pochybovalo.
Rusko-Ukrajinské vztahy jednoduše pohoršují celou Evropu a opět je třeba za touto krizí hledat určitou nedůvěryhodost, kterou si oba státy zaslouží, protože jediní, kdo se nezachoval solidárně byly právě tyto státy. Za vidinou vlastního zisku byly ochotné obětovat spokojenost Evropanů a to je prostě špatně. Ať mají moc jakou chtějí, samy nemohou ovlivňovat tok dějin (a plynu) kdy se jim zachce.
Nejprve jsem čekala článek o Solidaritě z Polska…
Samozřejmě solidarita je důležitá. V souvislosti s problémy s plynem mě napadá, že rádoby jednotný hlas EU se kamsi vypařil a že role českého předsednictví se nezdála být právě nejúčinnější.
Ale o jednotě EU náš pan prezident jistě nemluvil.
Já nevím, já jsem ocenila, když se Topolánek snažil urovnat vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou. Na jednu stranu se mu to dokonce povedlo, ale další okolnosti ukázaly, že Rusko a Ukrajina spolu prostě soupeřit chtějí a co se děje za jejich hranicemi je moc nezajímá.
Co se týče zbytku EU, dnes jsem viděla mapku závislosti jednotlivých států na plynu z Ruska. Bulharsko a Slovensko jsou na ní 100% závislé, Česko z 80% a zbylé evropské státy nejdou nad 50%. Takže popravdě přiznejme, jich se tento rusko-ukrajinský spor moc netýká. Tím nechci říct, že by se o něj neměli aktivně zajímat. Naopak.
Ale buďme rádi, že solidarita funguje alespoň mezi státy, které spolu hraničí.
O jednotě EU si myslím svoje, ale není jednota jako jednota, v tomhle by jednotný postoj měl být samozřejmostí, naopak například nechápu myšlenku jednotné zahraniční politiky… Role předsednictví má také svoje meze, nemůžeme nikomu nic diktovat, pouze za ně mluvit, a to bez souhlasu ostatních prostě nejde. Z mého pohledu předsednictví začalo dobře a přeji celé zemi, aby to tak vydrželo
Souhlasím. V tomhle měl být postoj EU jednotný a vlastně i byl. Vlastně jsem ze začátku ocenila vyjednávací nadšení M. Topolánka, ale ukazuje se, že pokud s velkou zemí nevyjednává jiná velká a silná země, tak i uzavřená dohoda jako by neexistuje.
Já si nemyslím, že by to bylo tím, že jsme malá země, protože jsme v tomhle sporu vystupvali jako momentálně vedoucí země EU. Já si myslím, že ta uzavřená dohoda nevyšla proto, že spory mezi Ruskem a Ukrajinou jsou hlubší a nemůže je vyřešit nikdo třetí, i kdyby byl z USA. Navíc si myslím,že tím, že tyto země viděly, jak se jejich “rukojmí” snaží, chtěly z toho vytěžit co nejvíce pro sebe. Jak mile přestaly “tlaky” zvenčí, Rusko s Ukrajinou byli schopni se dohodnout sami. Protože chtěli, a protože jim unikaly zisky.
Ony jim kromě těch zisků unikaly hlavně preference, které jsou při obchodním styku absolutní základ. Samozřejmě si myslím, že pouť Topolánka do Moskvy byla vykonaná jménem EU, což je útvar dost silný na to, aby ho Rusko bralo vážně. Jádro sporu Ruska a Ukrajiny je ale v rozdělení SSSR, což se nelíbí Rusům, a Ukrajinci naopak jako by ani nevnímali svoji samostatnost až tak definitivně, chtějí výhody oproti jiným suveréním státům, protože mají na Rusko jisté historické vazby. Když se to takhle bagatelizuje, je to až k smíchu, proč se některé země dostaly do problémů s plynem. Odmítnutí první dohody mi připomínalo dětskou hru na kočku a na myš. Ukrajina si chtěla za každou cenu něco ukrojit a Rusko jim zase nechtělo pustit ani ten chlup z kožichu. Vítejme mezi dětmi
Jj, odmítnutí první dohody bylo komické.
A navíc jde i o to, kdo je čí rukojmí. Samozřejmě potřebujeme plyn, ale Rusko a Ukrajina zas potřebují naše peníze…
Rusko s Ukrajinou jistě peníze potřebují, ovšem otázkou zůstává, kdo by vydržel déle: Slovensko a Bulharsko bez plynu nebo Rusko a Ukrajina bez peněz? Naštěstí právě solidarita okolních států přetížila misku vah momentálně k první variantě. Bude to však takhle vždycky?
Vždycky to tak bude muset být, pokud budeme neustále záviset na plynu z Ruska, který poteče přes Ukrajinu. Alespoň tento problém rozpoutal debatu o zdrojích energie…