Duševně chudá ČSSD

Vyhlašuji válku této naší politické straně. Vždy, když poslední dobou slyším, v tom horším případě i vidím, některého jejího člena mluvit o státních záležitostech, zvedne se mi žaludek a mám chuť křičet: “Jak se někdo takový může dostat do vrcholné politiky našeho státu?”

Musím se přiznat, že jen pohled na předsedu této strany ve mně vyvolává vlny nechuti. Ten samolibý výraz člověka, který dle mého nikdy nic nedokázal a umí jen hloupě mluvit, mi absolutně nesedí s výrokem jeho nynější partnerky: “Miluji jeho mozek.” No podle toho, co pan Paroubek v české politice předvádí, to musí být láska hodně mizivá. Ale jak se říká, vrána k vráně sedá.

Naposledy jsem viděla pana Paroubka při jeho “úžasném” proslovu, kdy kritzoval současnou vládu, že se svými opatřeními proti dopadům světové krize u nás přišla příliš pozdě. Zajímavé je, že si toho pan Paroubek všiml až teď. U tak “prozíravého” člověka, který všude byl, všechno umí a všemu rozumí, bych čekala, že tedy se svým návrhem řešení přijde včas a ne až po vládním návrhu, který prý přišel o pět měsíců později. Asi je dnes pozdě jen pro některé.

Také jsem shlédla debatu ministra Kalouska s panem Sobotkou. Upřímně by mě zajímalo, z jakého důvodu je tento člověk (Sobotka) u nás nejoblíbenějším politikem? Předpokládám, že to u nás stále přetrvává duch komunismu. Kdo by se neradoval, když pan Sobotka “moudře promlouvá” o tom, jak by rozhazoval miliardy korun, aby zabránil dopadům světové krize. Odpovím si sama, z toho výroku nemůže mít radost každý, kdo má zdravý rozum. A to ani nemluvím o tom, že socialisté navrhují 30% daň lidem, jejichž příjmy měsíčně překročí 100 000,00 Kč. Proč “trestat” občany, kteří jsou schopní a i v době krize ukazují nám všem, že zase není tak zle. Že stačí jen chtít a pracovat?

Vždy mi veškeré návrhy ČSSD připomenou spis Sorena Kierkegaarda Současnost. Současnost je stále stejná. Stejně rozumová, reflexívní a nezanícená. Stejně snadno vzplane chvilkovým nadšením a stejně snadno a rychle upadne v netečnost. Upadne v netečnost bez jakéhokoliv aktu, po nadšení nenásleduje žádná akce. Současnost neustále plánuje, oznamuje, předvádí i předstírá možné budoucí skutky i jen ohromné klamy, ale to je vše. Nikdy se nedostane ke skutkům samotným. Ohlašuje, co by se mohlo stát, předvádí, co by se mělo stát, ale k uskutečnění nikdy nedojde.

A přesně tak se chová ČSSD. Řídí se heslem: Po nás potopa! Jde jim o současnost, o líbivou politiku a plané řeči. Nedozírné následky jejich návrhů pak  ať řeší ti, co přijdou po nich. To už se jich přeci netýká. Proč nezadlužit naši zemi, vždyť jejich problém už to v budoucnosti nebude.

Kierkegaard přirovnává současnost ke komičnu. S tímto naprosto souhlasím. Také bych současnou ČSSD a její výroky a politické návrhy přirovnala ke komičnu. Človek by se jim měl zasmát, ale nikdy je nebrat vážně. Poslední dobou mi vystoupení sociálních demokratů připomíná vystoupení pana Sládka. Doufám, že se současnými socialisty to dopadne stejně. Kéž by i oni skončili co nejdříve v propadlišti dějin.

9 thoughts on “Duševně chudá ČSSD

  1. Souhlasim, všema deseti pro! Problém bude pravděpodobně ve faktu, že máme všeobecné hlasovací právo. Řešením současné situace je hlasovací právo pouze pro vysokoškoláky!!! 😀
    Celkově demagogie, kterou tato strana provádí, je nechutná. Sliby, které nemohou splnit, logické chyby v návrzích, politika nulové tolerance. Prostě mi připomínají komunisty, je to to samé, jen v oranžovém. Nemluvě o dnešní pochvale Dodr. Ratha (dodr = domácí doktor) směrem k Adolfu Hitlerovi, že byl velmi schopný a uměl si poradit s nezaměstnaností, tak jak by to zvládla ČSSD…
    Pan Roubek je podle mne jedna z nejnebezpečnějších osob u nás, jelikož se nezastaví před ničím (Czech tech…) a pokud bude mít opravdovou moc, využije ji a sme tam, kde sme byli… (to sprostý slovo si odpustim)

  2. Jak píšeš, ČSSD je se svými názory, nápady a návrhy prakticky komunistická strana, jen si vybrala pro prezentaci líbivější název.
    Výrok pana Ratha už jsem taky četla, je to jedna z těch postaviček, která se nezastaví před ničím, ale lidi ho budou mít rádi, protože on je přece ten hodný pán, co jim zruší poplatky u lékaře (podle mě na těch poplatcích není vůbec nic špatného).
    A musím taky přidat jednu perličku. Dnes jsem byla ve škole na zkoušce a na lavici, kde jsem seděla, některý můj kolega napsal: “PAROUBEK JE AKNÉ”. 🙂 Tomuto výroku tleskám a přidávám ho do svých oblíbených 🙂

  3. akorát už by bylo na čase se toho akné zbavit, nikdo nemá rád něco podobného na tváři a když je to na tváři naší republiky…

  4. Souhlasim s clankem, je to hezky sepsane 🙂 Jen si rikam, co s tim delat? Pomuze ten muj jeden osamoceny listecek v urne? Bude ta volebni urna urnou pro rozumne lidi, ktery chteji skutecna a ucinna reseni a ne jen nejaka populisticka rozhodnuti od “skoro-komunistu”?

  5. Upřímně doufám, že ten můj jeden lísteček pomůže. Že nebude zas tak osamocený. A že se přidá k těm jiným ojedinělým lístečkům, a když se to na konci všechno sečte, že to bude dost 😉

  6. No ona je většina našich stran duševně chudá, protože za každým skandálem je pěkná částka peněz a stejně tak i za každým křeslem. Když se mi něco nelíbí, tak jdu volit.
    A vím, že to byla legrace, ale znám i opravdu tupé vysokoškoláky.

  7. Kde se asi v lidech bere ta přesvědčenost a zanícenost? V článku marně hledám obhajobu pravicových ideálů – snad kromě individualizmu, který však není jen doménou pravice a jde napříč politickým spektrem. Silné individuality společnost potřebuje právě proto, že se skládá především z těch slabších, kteří i při veškeré snaze nemají šanci dosáhnout na nějaký společenský vrchol. Avšak! Mohou dosáhnout na svoje osobní maximum a o to by se měla společnost snažit. Podporovat každý svůj článek – člověka v dosahování svých osobních vrcholů. Protože největším bohatstvím lidské společnosti není kapitál, nýbrž člověk.
    V příspěvku je patrná apriorní antipatie k ČSSD a levici, a to od člověka, který tolik touží po životní jistotě, který má strach z budoucnosti, který se někdy bojí i svého vlastního stínu. Tím stínem je strach a nenávist, které sem tam probleskují duší autorky a samotnou jí děsí. Snaží se ji přijímat, hýčkat – identifikovat se s ní, ale neuvědomuje si, že je to patologické a že její duše stůně. V písmu působí mocně a psané slovo je jejím světem – marně hledá mesiáše s hlubokým temným pohledem – podvědomě doufaje, že právě on spatří její skutečné Já, jež září a neztrácí se v temnotě.
    V letošní volební kampani byla patrná snaha hrát právě na tyto strunky lidské duše. Lidé se nebránili…tak jako mnohokrát v minulosti i dnes podlehájí snáze jednoduchým řešením a rychlým soudům, nepochybují a jako stádo jdou za svým honákem. Snad budou mít jatka odklad…

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *