Blacksnow

Kateřina Bechyňová z Lažan roku 1534 (1535?) bestiálně zavraždila 14 mladých dívek. Proč?

Jen proto, aby se mohla koupat v jejich krvi, neboť věřila, že jí taková koupel zaručí věčné mládí. Někoho vám to připomíná? Nutno připomenout, že Alžběta Bathory, zvaná Čachtická paní, se narodila až roku 1560, i přesto je Alžběta Báthory považována za největší ženskou vražedkyni v dějinách lidstva. Řada autorů a badatelů jí připisuje až 650 případů vražd. Zřejmě ne zcela duševně zdravá Alžběta se také podle pověstí koupala v krvi mladých dívek, aby omladila své tělo i duši.

Ale vraťme se ke Kateřině Lažanské. Kronikář Václav Hájek z Libočan ve 30. a 40. letech 16. století působil na Karlštejně jako děkan. Je tedy na místě, že mu neuniklo nelidské řádění urozené paní Kateřiny Bechyňové z Komárova a na Pěčíně, manželky purkrabího pana Jana Bechyně z Lažan. Jako děkan s ní přicházel úředně často do styku. Rozhodl se proto do těchto krvavých věcí zasáhnout a podal žalobu u komorního soudu v Praze, kterému příslušelo vyšetřování přečinů feudálů. Výslechy svědků by měly být dodnes zaprotokolovány v registrech komorního soudu.

Z výslechů se dozvíme, že paní Kateřina byla velmi brutální a chladnokrevná žena. Svědčilo proti ní sedmnáct osob, z toho deset žen. Korunním svědkem obžaloby byl kožešník z Nového Města pražského Prokop, zvaný “Papež”. Jeho sestru ubila paní šlechtična na schodech pohrabáčem. Dorotu, dceru kováře z Pěčína, nechala zavěsit hlavou přes bidlo dolů, a k hlavě dala přivázat moždíře. Když už bylo zřejmé, že Dorota mučení nepřežije, poslala ji k matce domů. Zde nešťastnice hodinu po příchodu skonala. Podobně zahynula v šestnácti letech jakási Hedvika, na jejíž smrti přiznala spoluvinu Manda Vaňková: “Paní byla s námi, kázala nám bíti pannu Hedviku, až zemřela.” Tato Manda přiznala i bití a usmrcení těhotné Kačky Matějkovy. Vrátný Linhart doznal, že obě děvečky byly sneseny do dolního hradu, kde zemřely. “Mne kázala paní pak synu bíti, i bil mne, a kdyby mne bil víc, snad by mne, starce, ubil,” doplnil o sobě. Také dceru vrátného Kateřinu léčili z ran, které způsobila krutá vražednice.

U paní Kateřiny bohužel nebylo výjimkou, že často vláčela některou ze svých služebných za vlasy po komnatě. A pacholka, který jí odporoval, že právě nemá čas, nechala bez provazu vhodit do hladomorny, a z kočky, která jí potrhala krajky, dala zaživa stáhnout kůži.

Že sadistické týrání nebylo žádným hradním tajemstvím, dosvědčovalo veršování, které v té době kolovalo po Praze:

“Dál od Karlštejna, dál, dál! Tak náčelník lapků zavolal.

Tam místo nás jiný morduje, krev panen pije a hoduje.”

Přestože svědectví v procesu byla výmluvná, snažila se paní Kateřina řadu svědků podplatit. A že člověk podplatitelný je, se projevilo hned při zahájení soudu 5. ledna 1534, kdy přísedící najednou slyšeli o “dobrotivé a laskavé paní”. Ranhojič Duchek Smejkal z Líhy však přiznal, že manželka purkrabího mu poručila, aby soudu “o těch mordích nic neříkal”.

Komorní soud za předsednictví Vojtěcha z Pernštejna zasedal krátce, do 16. ledna 1534, a rozsudek vynesl 23. ledna 1534. Letopisec 19. století uvádí: “Item, v pátek hned potom odsouzena paní Kateřina hrdla pro rozličné mordy, kteréž učinila nad svou čeledí, děvečkami i některými mužského pohlaví, kteréž jest rozličně mordovala, řezala nožem hustě těla jejich, koží odírala, solila, drala vochlemi, a jinak rozličně a neslýchaně je mučila. A zamordovala jich, jak sama přiznala, čtrnácte osob.”

Paní Kateřině se dostalo krutého trestu. Byla odsouzena k umoření hladem v Mihulce, jedné z věží Pražského hradu, kam ji vsadili 27. února 1534; tady 15. března téhož roku také zemřela. Stalo se tak za panování českého krále Ferdinanda I. Habsburského.

Tím však záležitost zdaleka neskončila. Původce procesu – Václav Hájek z Libočan – byl už 30. dubna 1534 zažalován ovdovělým Janem Bechyněm z Lažan pro krádež klenotů a zbaven děkanství na hradě. Čáslavský rytíř Václav Halaš z Radimovic zachoval, že “Hájka jako lotra přivezli podvázaného pod koněm z Karlštejna do Prahy”. Není známo, zda to byla odveta karlštejnského purkrabího, kterému Hájek procesem pošramotil rodinnou pověst, ale jisté zůstalo, že dva dny po smrti paní Kateřiny 17. března zemřel náhle nejvyšší hofmistr Českého království a tehdejší předseda komorního soudu pan Vojtěch z Pernštejna, kterého hned druhý den z Prahy odvezli do rodinné hrobky v Pardubicích. Spěch s jeho pohřbem v době, kdy smuteční obřady za nejvyšší zemské hodnostáře trvaly často až měsíc, byl nezvykle nápadný. Byl snad až ten poslední obětí Kateřiny Bechyňové?