Posted in aktuality, jen tak on Sep 30th, 2008 1 Comment »
Dnes je poslední den mého nejoblíbenějšího měsíce v roce. Asi to bude tím, že jsem se v září narodila, nepopírám. Ale přesto jsou poslední dny svým způsobem divné. V práci dostávám podivuhodná zadání, věci mi padají z rukou, polévám se různými tekutinami, rozbíjím oblíbené věci. Nesoustředím se.
Posted in aktuality on Sep 29th, 2008 No Comments »
Jako podzimní dítko v těchto občas slunečných, občas mrazivých, většinou zamračených a deštivých dnech ožívám. Proto i stránky Bedřiška a O blacksnow prošly svou podzimní úpravou. Mrkněte se!
Posted in estetika, oblíbená literatura on Sep 29th, 2008 No Comments »
Cicero se nám hned na začátku snaží vysvětlit, že na žádnou věc, kterou vnímáme smysly, nepotřebujeme žádné boží vnuknutí. To nepotřebujeme ani v umění, v němž používáme odborných znalostí. Stejně tak se bez božího vnuknutí či nějakých znamení obejdeme ve vědě, filozofii i ve státní správě.
Posted in estetika, oblíbená literatura on Sep 29th, 2008 No Comments »
A že se stane, že se lidé, jenž luští znamení budoucnosti, někdy zmýlí, to je samozřejmě také možné, neboť lidé se mýlí i v jiných vědách, tak proč by na to neměli mít právo právě v tomhle oboru?
Posted in estetika, oblíbená literatura on Sep 25th, 2008 No Comments »
Současnost je mistrem v inscenování možných skutků či událostí. Současnost neustále plánuje, oznamuje, předvádí i předstírá možné budoucí skutky i jen ohromné klamy, ale to je vše. Nikdy se nedostane ke skutkům samotným. Ohlašuje, co by se mohlo stát, předvádí, co by se mělo stát, ale k uskutečnění nikdy nedojde. Po ohlášení, po předvedení nic není. Oznámení je mylně považováno i pokládáno za samotný skutek.
Posted in jen tak on Sep 15th, 2008 4 Comments »
Co se všechno dá prožít jednu zářijovou neděli.
Posted in Virginia Woolf on Sep 8th, 2008 No Comments »
Její próza se pohybuje na hraně tmy a světla, dne a noci, muže a ženy. Všechny literární postavy v dílech Woolf obsahují v sobě určitý autorčin povahový rys, a tak i tato podobnost jejích postav s ní samotnou je jakýmsi spojujícím znakem jejich děl. Je nesmírně pozoruhodné, že žena, která celý svůj život sváděla boj se stíny a svou nemocí, vytvořila dílo tolik provoněné sluncem, mořem, květinami a radostí.